Neublížím ti - 2.část

25. srpna 2013 v 14:12 | Seiya |  Originální
Nikdy neříkejte, že je všechno v pohodě, protože jakmile to řeknete tak se všechno podělá. Takže raději neslibuju, kdy bude další díl Neublížím ti a neříkám že to u mě vypadá dobře. Uf, to byl zas blázinec. Asi jsem cvok, ale celkem se těším do školy, aspoň tam budu moct zůstat dýl na kompu a psát.
Varování: kluk x kluk (zatím bez omezení), poloupíři


Po asi dvaceti minutách chůze jsem na místě. Přede mnou se tyčí vysoký dům, který by kolemjdoucí typovali spíš na obytný. To ovšem vyvrací velká cedule připevněná hned nad dveřmi. Název klubu je nějakou cizí řečí, možná latinsky. Ani se nesnažím to přetlumočit, k čemu by to taky bylo. S rukou na klice váhám ještě několik minut. Nakonec ale vejdu, slíbil jsem že se tu mihnu tak se tu mihnu. Podle instrukcí které jsem nestihl zapomenout scházím po schodech dolů, přičemž hudba linouc se odtamtud stále zesiluje. Točité schody brzy skončí a já se ocitnu v menší místnůstce která slouží, jiný výraz mě nenapadá, jako recepce. Od hlavní části klubu je oddělená řetízkovým závojem a jedním bodyguardem. S nějakou šatnou, či něčím podobným se nezdržuju a rovnou vylovím občanku. Nedělám si iluze, že by mě dovnitř pustili bez prokázání zletilosti. Hlídač si mě přeměří, ale občanku mi vrátí a o krok ustoupí.

Vejdu, přičemž se na prahu ještě ne chvilku zastavím a porozhlédnu se kolem. Klub je jeden z těch menších, je tu jen parket, bar a pár stolečků. Všechno je laděné do tmavě modré a černé. Vzduchem se nese příjemná vůně, kterou nedokážu identifikovat, každopádně je o hodně příjemnější než tabákoví kouř, který tu nejspíš odvětrávají. Celkem pěkné místo, kdybych byl na nějaké vymetání klubů. Raději se rozejdu k baru, kde jak jsem si povšiml sedí několik mích spolužáků. Očividně jsou zabraní do hovoru mezi sebou, takže si mě všimnou teprve když jsem na dva kroky od nich.

,,Mareo! Konečně si tady."

,,Mysleli jsme si že nakonec nepřijdeš."

,,Co to máš na sobě?"

,,Teda Mareo tobě to sekne. Proč tohle nenosíš častějc?"

Poslední větu samozřejmě pronesla Sora, kdo jiný taky. Na většinu otázek o mém vzhledu se rozhodnu neodpovídat, jen se se všemi pozdravím a sednu si na jednu z vysokých židliček. Podívám se co pijou ostatní, vypadá to na mix všeho možného tvrdého alkoholu. Objednám si vodku s džusem, nechci se zlít do bezvědomí ale ani srkat pivo. Navíc vím, že když budu tu vodku pít pomalu ani se neopiju, jedna z mála výhod když jste jako já. Nechám se zatáhnout do hovoru o všem možném i nemožném a mezitím pátrám ještě po někom, koho jsem zatím nezahlédl. Vtom spatřím objekt mého zájmu na parketu. Tančí s nějakou holkou co naznám. Vzedme se ve mně vlna žárlivosti, jak rád bych byl teď na jejím místě. Aspoň že to není ploužák, utěšuju se. Raději se otočím na Soru, která se mě opravdu "nenápadně" snaží donutit abych jí taky nabýdl tanec. A vůbec, proč bych to nemohl udělat? Je už trochu přiopilá, tak bude lepší když skončí v mím náručí než u nějakýho úchyláka. Jsem její kamarád, tak co bych pro ní neudělal. Zeptám se jí tedy a ona nadšeně souhlasí. Cestou na parket jí chytnu za ruku a snažím se si nepřipouštět, že to dělám jen proto aby Rei žárlil. Navíc je to nesmyslné, Rei nemá důvod k žárlivosti.

Jako naschvál, jakmile vstoupíme na parket, styl hudby se změní na pomalou. Jelikož nemám na vybranou, jemně chytnu svou malou spolužačku kolem pasu a začnu se pomalu otáčet na místě. Koutkem oka zahlédnu Reie se svou partnerkou jak dělají to samé. Oba dva se usmívají. Odtrhnu od nich zrak a raději se zadívám na Soru. Šťastně se usmívá, ale já nejsem schopný jí to opětovat. Ať se snažím jak chci, nedokážu si představit, že bych s ní chodil. Holky se mi nikdy nelíbily. Dřív jsem byl rád, protože kvůli tomu co jsem bych stejně se žádnou nemohl být. Jenže tohle je horší a beznadějné zároveň. Píseň skončí a vytrhne mě tak z myšlenek. Doprovodím Soru zpátky k baru, kde do sebe hodím zbytek vodky z džusem a objednám si další tentokrát čistou.

,,Ahoj Mareo." Pozdraví známí hlas. Pomalu se otočím do místnosti a taky zamumlám pozdrav. Přede mnou stojí Rei s tou holkou. K úsměvu se tentokrát nenutím vůbec. Raději si prohlížím tu dívku. Má dlouhé blonďaté vlasy, vypadající jako odbarvené a zelené oči. Její černá sukně je tak krátká, že když si s pomocí Reie sedá na židličku, málem jí jsou vidět kalhotky. Trošku povytáhnu obočí, nemyslel bych že Reiovi se líbí zrovna tenhle typ holek.

,,Rei, co kdybys nám představil tvoji společnici." Dožaduje se někdo z mích spolužáků. No výborně, takže to je určitě jeho holka. Že já jsem vůbec chodil. Vyklopím do sebe dalšího panáka a sleduju, jak ten vysoký kluk do kterého se já blbec zamiloval, otevírá pusu aby všem představil tu peroxidku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nila Nila | Web | 25. srpna 2013 v 21:58 | Reagovat

Je to moc hezký :) Nemyslím si,že ti nepíšu pravdu. Opravdu se mi líbí tvé příběhy a myslím,že máš talent :) Samozřejmě tě do ničeho nenutím aspoň mi udělej tu radost a dej sem další díl :) Navíc..sice to asi ostatní nemusí,ale jejich způsoby psaní tolerujeme :) nemáme právo soudit... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama