Neublížím ti - 4. část

12. září 2013 v 6:08 | Seiya |  Originální
Tak se zase hlásím s dalším dílem :) Upřímě mi přijde trochu klišoidní a je maličko kratší, ale ještě nekončím. Další se pokusím napsat co nejdřív, ale momentáně se prioritou stala opakovací zkouška z literatury a já se do týdne musím znova naučit celý minulí ročník.
Za komentíky budu ráda.
Varování: kluk x kluk (12+), poloupíři


,,Tak pojď, jdeme domů." Začnu ho táhnout do schodů. Není to nic lehkého, je o dost větší než já. Normální člověk by to pravděpodobně nezvládl. Zvlášť, když se mě drží jako klíště. Tohle bude dlouhá cesta.

Taky že je. Můj miláček... Á, zpět! Můj spolužák se o mě opírá většinou své váhy a trochu se pochechtává. Chladný noční vzduch ho sice trochu zchladil, ale veselou opici má pořád. Možná jsem ho tam měl nechat, však on by ho někdo odtáhl. Tahle myšlenka se ovšem vytratí jako pára nad hrncem v tu chvíli, co Rei zakopne a spadne na mě. Kdyby to nebylo zhola nemožné, řekl bych že tímhle směrem spadl schválně. Trochu se mi zrychlí tep, ale snaží se uklidnit. Vezmu Reie a začnu ho od sebe odtahovat. Jenže on se mě chytí a nepouští. Lísavá opice?

,,Pusť mě, musíme jít. Je pozdě." Říkám mu pomalu, aby to pochopil. On ke mně zvedne oči, výraz v obličeji najednou podivně klidný. Co se stalo? Nakloním hlavu tázavě na stranu. Hnědovlásek se přiblíží. Co chce...

Myšlenku přetrhne chřestiví zvuk a tupý náraz. Ruce co jsem měl dosud kolem sebe omotané se ode mě odtrhnou. Mě to odhodí kousek na druhou stranu. Zakleju. Pěkně peprně. Něco podobného vyluzuje opodál i Rei. Vyškrábu se na nohy. Teprv teď si všimnu mohutného chlapa stojícího sotva na krok ode mně. Netváří se zrovna přívětivě. Docvakne mi, že to on mě praštil. No jo, trošku zpomalené myšlení. Ne však natolik abych se nedokázal vyhnout letící pěsti. Fajn takže rvačka. Tak pojď, ve mně ses přepočítal. Můžu vypadat jako hubenej skrček, ale skutečnost že nejsem tak úplně člověk tě staví do značné nevýhody.

Popadnu ho za zápěstí a zkroutím mu ruku za záda. Snaží se vytrhnout, ale železnému sevření neunikne. Podkopnu mu nohy a svalím ho na zem. V mžiku se ocitnu na něm, ovšem s něčím jsem nepočítal. V nestřeženém okamžiku mě popadne a strhne pod sebe. Tentokrát se pěst setká přímo s mou čelistí. Vyplivnu krev, tohle vážně přehnal. V očích mi zajiskří, mysl zahalí mlha. Ne taková jako když jsem opilí. Tahle je krvavá. Zahaluje zdraví rozum a ve mně se probouzí ta část kterou tak úzkostlivě skrývám. Silou se znovu přetočím nad onoho muže a sám se rozmáchnu pěstí, zatím co mu druhou rukou prakticky drtím plíce. Logické myšlení se vytrácí a já jen koutkem mysli vnímám, jak zuřivě buším do teď už bezmocného těla pode mnou.

A pak mě přepadne ten nevyhnutelný hlad. Tak živočišná touha po krvi. Špičáky se prodlouží a já se nahnu nad jeho krk. Je v bezvědomí ale já to sotva vnímám. Jen malí kousek zbívá, abych se napil životodárné tekutiny, jejíž ševelení mi prostupuje mozkem. Otevřu pusu a už už se chci zakousnout do jeho krku když to uvidím. Záblesk jasně zelené mi pronikne až na příčetné dno. Ty oči. Vyděšené smaragdové oči mě strnule pozorují.

Prudce od sebe chlapa odmrštím a šokovaný sám sebou se v pokleku přesunu k nejbližší zdi. Pane bože, co jsem to za zrůdu. Musím se ovádnout, nesmím... Dýchej, opakuju si. Otočím hlavu na Reie, špičáky zaplať bůh už zatažené. Kouká na mě. V obvykle zářivých usměvavých očích je nyní strach a šok. Nejspíš i znechucení.

"Reii." Vydechnu potichu. Víc nestihnu. Jen bezmocně sleduju jak se otočí a uteče pryč. Pryč od zrůdy, kterou bezpochyby jsem. Jen hnusný kříženec upíra a člověka. Oba druhy mě zavrhnou. Nepatřím nikam. Jsem odsouzený k věčnému živoření na lidech, kterým nechci ublížit.

Zvednu se, vrávoravě se rozejdu. Po tváři mi stékají slzy. Nechám je. Právě jsem nadobro stratil člověka kterého... ano, kterého jsem miloval. Kdo by neplakal?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 All€$a All€$a | Web | 13. září 2013 v 19:08 | Reagovat

Moc pěkné 8-)

2 Seyia Seyia | Web | 15. září 2013 v 11:32 | Reagovat

[1]: Děkuju :)

3 Nila Nila | 16. září 2013 v 15:22 | Reagovat

Je to úžasný jako vždy ;) Pecka!

4 half-vampire half-vampire | Web | 16. září 2013 v 18:18 | Reagovat

Děkuji moc, tvoje komenty mě motivují psát v rychlejším tempu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama