Zakázaná láska 2.část

21. října 2013 v 16:17 | Seiya |  FanFiction
Druhá kapitolka je na světě :) Dneska nějak podezřele brzo, jelikož jsem jí psala místo dějin :D Aspoň vím, proč mám špatný známky (dvojky lidi, to je hrůza).
Pár: MinaNaru
Varování: Incest, Shounen ai
Momentálně bez věkového omezení


Už pár minut postával před dveřmi svého bývalého domova, stále úplně nerozhodnut zda vejít či ne. Nebo by měl raději zaklepat? Má sice klíče, ale už tu nebydlí. Jeho otec by nemusel být sám a v tom případě by byl jistě nerad, kdyby mu do bytu vtrhnul jeho právě odmítnutý syn. Naruto zavrtěl hlavou a povzdechl si. Věděl, že tu nemůže stát celý den, ale prostě najednou neměl odvahu cokoliv udělat. Zkusil natáhnout ruku ke zvonku, ta však po několika vteřinách váhání ve vzduchu znovu klesla. Blonďáček se chytil za hlavu, nad svou všestrannou neschopností, kterou mu jeho teď už bývalí přítel často předhazoval a kecnul si na kufr dosud se válejíc u jeho nohou.

Přeci se nemohl vrátit ke svému bývalému který ho odmítl ať už to byl jeho otec nebo ne. Byl dospělí, měl by se o sebe umět postarat. Problém byl v tom, že pořád ještě studoval poslední ročník střední školy. Sasuke sice už pracoval, ale taky byl o rok starší. Černovlásek si mohl dovolit vlastní byt, on ovšem ne. Peníze za brigádu utratil za dárky pro Sasukeho nebo za rámen, jelikož nerad poslouchal narážky na své údajně se zvětšující břicho.

Další, u něj neobvyklé, špatné myšlenky zastavilo zachřestění klíče. Naruto zaplašil myšlenku na útěk a jen se natočil čelem k otevírajícím dveřím. Osoba, která v nich stanula měla ve tváři mírně zaskočený, ale ne otrávený výraz a na sobě ještě pracovní uniformu. Blonďákovi proběhla hlavou myšlenka o Minatovích instinktech, které si za ta léta co sloužil u policie vybudoval. Jak jinak by asi věděl, že mu před bytem někdo stepuje?

,,Ahoj tati," použil nenavyklé oslovení. Za ten krátký čas co byli spolu si mu zvykl říkat křestním jménem a potom se zas tak často neviděli. Naruto se snažil zapomenout se Sasukem a Minato raději sám.

,,Naruto, co ty tu děláš?" optal se stále překvapený muž a svůj pohled stočil na zavazadlo na kterém jeho syn seděl. Tváří mu proběhl zvláštní výraz. Byl to radost nebo smutek? Naruto to nepoznal.

,,Sasuke se se mnou rozešel," vzdechl mladší z nich a uhnul pohledem. Bylo mu trochu trapné prosit o ubytování, naštěstí ale ani nemusel.

,,To je mi líto," ozvalo se odněkud ze shora. Poté ucítil jemný dotek na rameni. ,,Tak pojď dovnitř, nebudeme tu dělat sousedům divadlo." Hlas který to vyslovil, byl stejně hřejiví jako dlaň, která se mu právě nabízela. S vděčným malým úsměvem, jelikož víc toho vykouzlit momentálně nedokázal, jí přijal. Ten dotek vyvolal jemné mravenčení, šířící se od konečků prstů do celého těla. Nic se nezměnilo, povzdechl si v duchu. Navenek se ovšem snažil na sobě nedat nic zdát a i když to nebyla jeho silná stránka, zdálo se, že se podařilo. Zvedl se a i s kufrem vešel do známé zelené předsíně. Minato ho následoval.

,,Dáš si kávu, nebo to vidíš na něco ostřejšího?" ptal se, zatím co zamykal. Naruto nad možností opít se krátce zauvažoval, ale nakonec jí zavrhl. Po alkoholu míval často povídavou a rozhodně nemínil vyčítat Minatovi, že ho opustil a jedním dechem ho ujišťovat, že ho stále miluje. Ne, to už bylo pasé. Pochopil, že pro ně cesta už zjevně není.

,,Kafe bude stačit," odpověděl konečně a začal se zouvat. Šéf místní policejní jednotky jen přikývl a odebral se do kuchyně, kam Naruto po pár uklidňujících šeptaných slovech zamířil také.

Vypadalo to tu prakticky stejně jako když se stěhoval. Světle žluté zdi a bílí strop doplňoval jednoduchý bílí (spíš kdysi bílí) nábytek a nějaké ty spotřebiče. Narutovy se zachvěli koutky úst, když si uvědomil, že i nepořádek je tu prakticky ve stejné míře. Jen tu nebyla na každém rohu červená miska od rámenu.

Zasedl za stůl a za chvíli už před ním stál hrneček, z něhož se kromě lahodné vůně uvolňovali i stužky poloprůhledného kouře. Poděkoval a hned se jal vypít co nejvíc blahodárné tekutiny. Při své roztržitosti ovšem pozapomněl na fakt, že čerstvá káva nebývá studená.

,,Á, to pálí!" Okamžitě pustil hrnek a začal si rukama ovívat vyplazený jazyk. Blonďákovi sedícímu naproti, se na tváři objevil pobavený úsměv.

,,Pořád stejný," ujelo mu. Zvedl se a natočil opařenému Narutovi sklenici studené vody. Ten ji s díky přijal a konečně zchladil popálené hrdlo. Minato zůstal opřený o linku a pozoroval ho. Dost zkoumavě, jak si modroočko po pár lokách vody uvědomil. Trochu se pod tím pohledem ošil a přestal nadávat na "nestoudně vysokou teplotu kafe".

,,Omlouvám se, že jsem nezavolal, že přijdu, ale vůbec mě nenapadlo..." začal vykládat co mu přišlo první na jazyk, ale hlas se mu ke konci zlomil. Miloval Sasukeho, i když ne tolik jako svého otce. Ten rozchod bolel, hodně.

,,To je v pořádku. Tady jsi přece doma," ujistil ho Minato. Pomalu přešel za Naruta o zlehka ho zezadu objal. ,,Bude to dobré,"

Menší ze zlatovlasých zatajil dech. Ten pocit, který se mu rozléval tělem byl nepopsatelně krásný, přes to, že šlo o prosté objetí, které ho mělo utěšit. S trochou představivosti to bylo jako dřív, když ho takhle Minato objímal u snídaně. Poté obyčejně následovalo pár rychlých polibků, jelikož Naruto nikdy nestíhal školu a zběsilí úprk na autobus. Ovšem nejednou se stalo, že jen u polibků nezůstalo a Minato pak musel vymýšlet nejrůznější výmluvy, proč jeho syn chodí tak často pozdě.

Při těch vzpomínkách Narutova nálada poklesla ještě níž a zároveň malinko zrudnul, když si vybavil některé přílišné detaily. Povzdechl a ač nerad, vymanil se ze stisku paží jeho otce.

,,Myslím, že si půjdu lehnout. Moc děkuju, že tu můžu na chvíli zůstat," řekl do vzduchu, jelikož stál k Minatovi zády. Ani nečekal na odpověď a rychlím krokem přešel kuchyni zpět ke dveřím vedoucím do předsíně. Tu prošel a už se slzami v očích vpadl do svého pokoje. Nebyl nijak zvlášť přecitlivělí, v dětství si zvykl nedávat svou bolest tolik najevo, ale tohle se vydržet nedalo. Plácnul sebou na postel a nechal slané krůpěje stékat po tvářích.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 21. října 2013 v 20:38 | Reagovat

hohoooo
to je poprvé,co jsem četla MinaNaru a musím uznat,že se mi to líbí :D
krásně píšeš!

hmmm,AŤ ŽIJE SHOUNEN-AI A YAOI!!!

2 Seiya Seiya | Web | 21. října 2013 v 21:05 | Reagovat

Tak to jsem si oddechla, že aspoň někdo mě nepovažuje za totálně zvrhlího člověka (to by mi až tak nevadilo :D) s nechutnýma představama.
Já si tenhle pár vybala, jelikož jsem na české scéně našla všeho všudy dvě tři povídky MinaNaru a přišlo mi to líto. Navíc jsem takoví cvok, co rád incest (v povídkách vážení, se ségrou ani rodičema nic nemám XD).
Arigato a ať žije a mi s ním :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama