Zakázaná láska 4.část

29. října 2013 v 0:22 | Seiya |  FanFiction
No byla tu žádost o nějakou akci. I když myslím, že za tohle mě asi ukamenujete. No uvidíme, uvidíme.
Pár: MinaNaru
Varování: Incest, shounen ai, s omezením nevím asi bez.


Horké kapky dopadajíc mu v pravidelném rytmu na záda ho uklidňovaly. Potřeboval si promyslet co Minatovi řekne. Stejně by ho otcovská starostlivost jednou dohnala k rozhovoru sama, tak proč to protahovat. Problém byl v tom, že se nemohl rozhodnout o obsahu slov která mu řekne. Jistě, musí si promluvit o bydlení a jeho vztah se Sasukem taky nezůstane ležet ladem, ale bylo by pošetilé si myslet, že o nich nepadne ani slovo.

Nehodlal mu nic vyčítat, na dětinské scény nebyl, ovšem jen tak říct, že už je to v pohodě a on ho stejně nemiluje nemohl. Protože nic z toho nebyla pravda. Asi by se měl Minatovi svěřit s tím, že on u něj byl vždy na prvním místě, ale copak to jde jen tak vybalit? Nejspíš by se mu dostalo jen povzdechu, že tohle nejde, jelikož jsou příbuzní. Musel na to jít jinak, jenomže on nebyl Sasuke s jeho chladnou inteligencí, aby vymyslel nějaký plán.

Zavřel oba kohoutky a vylezl ze sprchy. Zatím co si omotával ručník kolem boků, usoudil že to prostě vymyslí až na místě. Někdy nechápal, jak se mu tenkrát podařilo Minata získat. Protože jeho otec za ním rozhodně nepřišel s tím, že ho má jinak rád.

Chtěl se obléct, než mu došlo, že si věci nejspíš nechal v pokoji. Povzdechl si a vyšel z koupelny jen tak v ručníku, stejně tu nikdo není. Tento fakt byl však vyvrácen, střetnutím dvou párů tak podobných modrých očí. Minato se zjevně vrátil dřív než předpokládal.

,,Ehm, ahoj," pousmál se Naruto a nádechem červeně ve tvářích. Ta se ještě prohloubila, když Minatovi oči mimoděk sklouzli po jeho těle. Ve tváři se mu objevil dosti zvláštní výraz, podezřele podobný tomu, který kdysi míval, když se přemáhal aby svého blonďáčka na veřejnosti nepolíbil. Naruto se ho jednou ptal, to právě stavěli ve škole pódium na přehlídku. Minato se přišel podívat a téměř celou dobu co tam byl se tvářil takhle. Doma po zhruba hodinovém okupování postele se ho zeptal. Odpověď byla milá a uvedla ho do rozpaků.

,,Protože jsem se musel hrozně přemáhat, abych si tě na místě nevzal. To jsi při zatloukání hřebíků musel tolik vystrkovat ten svůj zadeček?"

Vrátil se raději zpátky do reality a se sklopenýma očima vycouval do svého pokoje. Zavřel za sebou dveře a dlouze upustil zadržovaný vzduch. Teprve teď si uvědomil, že přesně tohle už jednou na radu Sakury udělal. To se zrovna snažil zlomit jeho železnou vůli nemít nic s vlastním synem. Tenkrát se mu to ovšem povedlo, i když ani teď to nevypadalo, že staršího z nich to nechalo chladným. Jeho kamarádka ujetá na růžovou ho nejednou přesvědčovala o tom, že neměla být tak blbá a měla začít chodit s tak hezkým klukem dokud měl ještě zájem. Když jí vyvracel, že se nemůže nikomu líbit, prohlásila dokonce, že kdyby neměl oči jenom pro svého otce, všiml by si častých pohledů, kterými ho údajně měli častovat dívky. Zavrtěl hlavou a s povzdechem se rozhlédl po oblečení. Po druhé už mu to jen tak neprojde, Minato má pevnou vůli.

Navlékl na sebe bílé tričko, které před tím nechal na posteli. Ovšem náhodou se dostatečně neusušil, takže na některých místech zprůhlednilo. Přidal ještě černé domácí tepláky a ze zvyku si rozcuchal ještě vlhké vlasy. Trochu kriticky se shlédl v zrcadle a vylezl zpátky na chodbu.

Měl v úmyslu si se svým otcem trochu promluvit, potřeboval vědět co bude dál jak s nimi, tak s bydlením. V jeho přítomnosti totiž nemůže vydržet dlouho.

Před kuchyní se ještě zaposlouchal, jestli něco neuslyší. Snaha byla marná. Vešel tedy s pokud možno co nejnormálnějším výrazem ve tváři, což znamenalo široký úsměv. Jediný dospělí téhle domácnosti stál k němu zády a podle vůně linouc se až k Narutovi, připravoval rámen. Menší z blonďáků se pousmál a beze slova přešel těsně za něj. Nakoukl mu přes rameno, na které následné položil i svou bradu. Minato se citelně zachvěl.

,,Super, domácí rámen jsem neměl už aspoň... dva dny," zazubil se nad tou délkou bez jeho milované pochutiny. Z misek už se pěkně kouřilo, vypadalo to, že nebude čekat dlouho.

,,Věděl jsem, že když vsadím na jistotu nic tím nezkazím," odvětil Minato, aniž by zvedl oči od zeleniny, kterou právě krájel. Naruto měl dojem, že když mu vařil rámen posledně, šlo mu to rychleji, ale nechal to plavat. Ve vypozorování věcí nebyl moc dobrý.

,,Běž si zatím sednout, za chvíli to budu mít hotové," jemně setřásl synovu bradu ze svého ramene a natáhl se pro koření. Naruto i když nechtíc tedy přešel ke stolu o který se raději opřel, aby na Minata lépe viděl. Vždycky ho bavilo pozorovat ho při jakékoliv činnosti.

Za chvíli už na stole stáli dvě červené, božsky vonící misky s rámenem. Když se s nimi Minato otočil, rychle od blonďáčka a jeho navlhlého trička uhnul pohledem. Naruto s hlučným a opravdu srdečným arigato zasedl za stůl a vrhnul se na nudle. Měl hlad, jako vždy ostatně. Naproti tomu jeho otec s jemným úsměvem způsobně ujídal svou, aspoň o polovinu menší, porci.

,,Je to výfoné," zahuhlal Naruto s plnou pusou a dál do sebe házel porce, ne první pohled větší než by bylo možné rozkousat. To by se ovšem nesmělo jednat o Naruta.

,,Ty jednou praskneš." Zasmál se Minato mezi sousty. Jedl pomaleji možná proto, že namísto pozorování kalné hladiny vody v misce, upíral svůj zrak na jeho syna. Ten si toho vůbec nevšiml, byl příliš soustředěný na snědení co největší porce v co nejkratším čase.

,,Mohl bych si přidat?" ozval se nenadále Naruto a tím vytrhl staršího ze zamyšlení. Ten rychle zahnal představu Narutových vlhkých vlasů a přikývl.

,,Samozřejmě. Na to se nemusíš ptát," mírně překvapeně odvětil. Menší z modrookých se nikdy neptal. Naopak, vždycky se do sebe snažil nacpat co nejvíc, aby mu to snad Minato nesnědl. Kolikrát ujídal přímo z hrnce.

,,Ale ano, už tu nebydlím," když uviděl, že se Minato nadechuje mu odporovat, svůj výrok doplnil o další větu. ,,Je to dočasné, než si něco najdu. Nebudu tu dlouho zaclánět," poslední věta byla sotva slyšitelná. K Minatovi však dolehla. Počkal až si jeho syn sedne a teprve potom řekl své stanovisko.

,,Naru," trhnutí hlavou ze strany puberťáka, ,,ty mi nikdy nebudeš překážet. Vždycky tu budeš doma, i kdybys bydlel jinde. Už jsem ti přeci řekl, že tu můžeš zůstat jak dlouho budeš chtít." Naruto k němu zrak nezvedl.

,,Ty víš moc dobře, jak dlouho bych tu nejradši zůstal. Sám jsi mi řekl, že to nejde," uchechtl se nevesele blonďák, nyní jen civící do stydnoucího rámenu. Nějak ho přešla chuť. V mysli mu vyvstali vzpomínky na ten večer, co odtud posledně odešel.



,,Naru prosím, pochop to. Takhle to dál nejde. Je to protizá..." Minato držel svého syna za ramena a snažil se nevnímat slzy, které mu svým jednáním způsoboval. Už tak to bylo zatraceně těžké. Svoje slova ale nedořekl, jedna uplakané tvář ho přerušila.

,,Mě je to jedno! Já chci zůstat s tebou a je mi fuk co říkají ty tví pitomí zákony! Doteď to šlo a najednou je z tebe svatej? Proč sakra, proč tohle děláš! Já tě přece miluju!" vyštěkl na něj. Nebylo to zrovna romantické vyznání, ale to u v tu chvíli bylo jedno. Vzpouzející se byl přitáhnut do náruče staršího. Ještě chvíli se snažil odtáhnout, ale nakonec zabořil obličej do Minatovi košile a máčel ji svými slzami.

,,Vždyť já tebe taky," vzlyky na chvíli umlkli, jen aby začali nanovo. ,,Jenže to prostě nejde. Nejde jen o zákon. Jde i o tebe," vydechl Minato do zlatavých vlasů. Tohle se říkalo tak špatně, když by ho nejraději nikdy nepustil. Ale musel, kvůli jeho dobru.



Potřásl hlavou a odložil hůlky na stůl. Definitivně neměl hlad. Kdyby teď zvedl hlavu, spatřil by z části šokovaný obličej, jak na něj Minato civěl. Bylo pro něj překvapením, že ani po tak dlouhé době a vážném vztahu na něj Naruto nezapomněl. O to horší bylo, že hrudí se mu rozléval příjemný pocit. Byl rád a to nesměl. Chtěl přeci aby na něj Naruto zapomněl. Evidentně se mu nepoštěstilo.

,,Víš proč jsem to udělal," vydechl Minato a podepřel si čelo hranou dlaně. Nesmí si nic dovolit, ne k vlastnímu synovi. Zvládl to tehdá zvládne to i teď.

,,Vím a stále to nechápu," než stihl Minato vůbec otevřít pusu pokračoval. ,,Jasně, zákony a tak. Jenže to ti dřív nevadilo." Začne znovu dorážet. Konečně i zvedne zrak od rudé misky, ale s druhým pohledem se nestřetne. Minato zavřel oči.

,,Bylo to primárně kvůli tobě," zamumlá vyšší a zoufalejší z nich. I když o té zoufalosti by se dalo diskutovat.

,,Tak to se ti to opravdu povedlo. Nemáš ponětí co to se mnou udělalo," pronese napůl ironicky Naruto, tenhle tón mu nikdy nešel. Začal se zvedat, aby odešel. Nechtěl se hádat. Hned jak to půjde, zbalí si svých pět švestek a...

,,Mám," šeptané slůvko sotvaže zaslechl. Zastavil se zády ke stolu i svému otci.

,,Tak proč ničíš život nám oběma? Protože já bez tebe... Nejde to," vzdechl smutně Naruto. Věděl, že jeho otec se přes to co s mezi nimi stalo úplně nepřenesl. Nevěděl zda ho Minato pořád miluje, ale lhostejný mu nebyl. Mohl být slepý a hluchý ke svému okolí, ale tohle věděl. Když se jednalo o něj tak ano.

,,Naruto, probírali jsme to. Nemůžeš být se mnou, i kdybych sebevíc chtěl. Najdeš si přítele. Že to nevyšlo se Sasukem, neznamená že to tak bude vždycky," možná by i pokračoval, ale nebyl mu dopřán prostor. Dosud stojící zlatovlásek se prudce otočil a několika kroky překonal krátkou vzdálenost mezi nimi. Nahnul se až těsně k němu, ale pár centimetrů od jeho tváře se zastavil. Minato ztěžka polkl.

,,Bude a víš proč? Když jsem na tebe nezapomněl za takovou dobu, proč by se to mělo spravit? Já nejsem dítě. Ty jsi na mě možná zapomněl, ale já na tebe ne. Smiř se s tím," téměř mu zavrčel do tváře. Zároveň se mu ale špatně dýchalo, neboť si uvědomoval tu blízkost jejich těl. Minato seděl strnule na židli a Naruto byl prakticky nad ním. Nohama se jemně otíral o ty jeho, ruce měl na opěrkách. Situaci ještě umocňoval vzájemný pohled dvou křišťálových studánek. Možná kvůli tomu Minatovy utekly ty dvě slova.

,,Nezapomněl jsem." Prostá kraťounká věta Naruta popohnala k zcela impulzivnímu činu. Zrušil už tak miniaturní vzdálenost jejich rtů a vydobyl si přístup do Minatovích úst. Ten ho nejdříve chtěl odstrčit, ale jeho síla vůle se v okamžiku scvrkala na minimum. Dlaně místo toho, aby od sebe odvážného blonďáčka dostali pryč, si ho přitáhli na klín. Naruto teď seděl na svém otci obkročmo s pažemi zaklesnutými do sebe za jeho hlavou, nepřestávajíc ho líbat. Minato se už dávno připojil, srdce převzalo otěže místo zdravého rozumu. Sjel mu rukama na boky a v zoufalé potřebě znovu cítit modroočkovo tělo si ho natiskl víc na sebe. Naruto se nijak nebránil. Naopak ho kousl do rtu a jednou rukou mu vjel do vlasů, tolik podobným jeho vlastním. Minato, jenž v tu chvíli vůbec nemyslel, přesunul své dlaně na Narutův zadeček, který následně stiskl. Vysloužil si první tichý vzdech.

Z jejich počínání je vyrušilo zařinčení zvonku.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 29. října 2013 v 20:22 | Reagovat

kyaaaaaa!!!! :3♥
já se snad zblázním nadšením :D
luxxxxusní povídečka!
jen tak dál,Seiya-chan!!! ♥

2 Seiya Seiya | Web | 29. října 2013 v 21:55 | Reagovat

Kamení nebude? *Vykukuje zpod stolu.* Já myslela že mě za tu poslední větu někdo zabije. No jedině dobře.
Moc děkuju za chválu :)

3 Ivanitko Ivanitko | Web | 29. října 2013 v 22:55 | Reagovat

Začíná se to pěkně rozjíždět. Beztak došel Sasuke se omluvit, sice u něj je to na pováženou. No nechám se překvapit.

4 Seyia Seyia | Web | 30. října 2013 v 11:44 | Reagovat

No uvidíme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama