ItaSasu - Zradný puls

21. listopadu 2013 v 21:29 | Seiya |  FanFiction
Tak jsem se konečně dokopala napsat povídku pro holky z mého SB. Doufám, že se jim i vám ostatním bude líbit, i přes to, že je to dost krátké. Napadlo mě to v souvyslostí s diskuzí ve třídě o výtvarce (neuvěřili by jste, co všechno tam probíráme).
Rovněž asi budu tuhle povídku posílat sem, jelikož je moje jediná splňující max. délku pro splnění podmínek soutěže.
Varování: Shounen ai, incest, 12+ (možná ani to ne :))

Netrpělivě klepu prsty o volant, dostal jsem se do dopravní zácpy v tu nejnevhodnější dobu. Už včera mi volala matka, že Sasuke leží s lehkým otřesem mozku v nemocnici, ale z práce mě pustili až dnes. Měl jsem v plánu přijet co nejdříve a zatím to vypadá, že tu zůstanu trčet. Prokleju toho idiota, co za bouračku někde v předu může. Už tak jsem vynervovaný dost a tohle mi rozhodně na klidu nepřidá. Sice mě Mikoto uklidňovala, bráška je prý úplně v pořádku, ale já nebudu mít klid dokud neuslyším jeho sametový... brzdi Itachi, tohle jsi si zakázal už před nějakou dobou. Je to tvůj mladší bratříček, za tyhle myšlenky by sis měl nafackovat.
Povzdechnu si a podřadím, konečně se kolona trochu hnula. Se štěstím se mi podaří odbočit někam do postranních uliček a celé to objet. Ještě že to tu dobře znám, tady zatočím a za chvíli jsem v nemocnici. Jakmile spatřím sněhově bílou budovu, ještě trochu přidám, nedbaje omezení rychlosti v obci. Jde tu přeci o Sasukeho.


Ležím a koukám do stropu. Nejspíš posledních pár hodin, řekl bych. Vedle mě se ozývá šustění, to právě sestra stele druhou z postelí v pokoji. Mého dočasného spolubydlícího ráno propustili. Ne že by mi to vadilo, prakticky jsem s ním nepromluvil. Mám plnou hlavu někoho jiného, konkrétně mého bratra. Mamka povídala, že by mě měl dnes navštívit. Sice se snažím nepřipouštět si, že od začátku návštěvních hodin nemyslím na nic jiného než na něj, ale nedaří se mi to.
Asi jsem vážně naivní, když jsem se domníval, že by snad mohl přijít hned brzo ráno. Jsem jen jeho malý hloupý bratr, který neumí koukat na cestu, tak proč by spěchal. Nejspíš ještě spí a dojede sem až odpoledne. Takže bych se mohl vyspat, jsem vzhůru už dost dlouho.
,,Potřebujete něco mladý pane?" To je na mě? Otočím hlavu na stranu, kde se střetnu se zvídavým pohledem mladé sestřičky. Ani se nad její otázkou, natož pak vzhledem, nepozastavím a němě zavrtím hlavou. Poté se znovu vrátím k velmi záživnému pozorování stropu. K uším mi dolehne zvuk lehkých kroků a následné otevření dveří. Zase tu budu sám.
,,Jdete na návštěvu?" ozve se znovu její hlas, který upoutá mou pozornost. Přetočím se na bok a z pohledu, který se mi naskytne mi poskočí srdce. Ani ne moc metaforicky, přístroj který mi měří puls párkrát pípne v mírně rychlejším intervalu.
Itachi jen pokývá hlavou a prosmýkne se okolo ní. Mírně nezdvořile jí zavře dveře před nosem, ale to mi teď vážně vadí ze všeho nejméně.


Rychle přejdu místnost a zastavím se těsně u Sasukeho postele. Vypadá v pořádku, dokonce se i mírně usmívá. Asi jsem si vážně dělal starosti zbytečně, ale jistota je jistota.
,,Ahoj bráško. Tak jak ti je, máš bolesti?" můj tón tu starostlivost ještě podtrhuje, ale to mě nezajímá. Měl jsem o něj opravdu strach, tak se nebudu tvářit, že mi je úplně ukradený.
,,Ahoj, ne jsem v pohodě," ujistí mě. Chytím ho za ruku, která mu volně spočívala na přikrývce, abych mu byl ještě trochu blíž. To přece smím, je to jen nevinné gesto.
Zrychlené pípání odvede směr mích myšlenek jiným směrem. Zamračeně zvednu hlavu, pátrajíc po zdroji toho otravného zvuku. Pohled mi padne na malý monitor, očividně zobrazující základní tělesné funkce. Tep není tak docela v normálu, to poznám i já.
,,Sasuke, je ti něco? Bolí tě to snad?" Začnu stahovat svou ruku zase zpátky, ale není mi tak dovoleno. Sasuke proplete své prsty s těmi mými a mírně červenajíc zamumlá.
,,Ne nic mi není. Ty přístroje asi blbnou." Pozvednu nad tou odpovědí obočí, ale nekomentuji to. Lehce mu tedy stisknu ruku a jako by nic ho začnu vyslýchat.
,,Co jsi prosím tě vyváděl? Včera jsem se málem udusil snídaní, když mi mamka celá vystresovaná volala, že tě srazilo auto. Nebylo to doufám naschvál, že ne?" podezíravě se na něj koukám. Možná je to pitomost, ale já vážně šílel strachy aby mu nebylo něco vážného. Už bych se měl uklidnit, je tady vedle mě a určitě si myslí, že se chovám jako naše mamka, tohle mu říkat.


,,Neblázni. Já jsem jen... Nedával pozor," zamumlám. Jsem z toho doteku nervozní a ještě je mi trapně. Ani neumím dávat pozor na cestu, jsem vážně pitomec. Raději se zklidním, jinak ty přístroje brzo bouchnou. Nádech, výdech. Tak je to lepší.
,,Ty moje nemehlo," zasměje se Itachi nade mnou. "Máš koukat na cestu, ne holkám do výstřihu." Tak zrovna tohle jsem vážně nedělal, ale raději ani neceknu. Jen protočím oči v sloup. Zavrzání a zhoupnutí matrace mě donutí znovu otočit hlavu, kterou jsem před chvílí raději odvrátil. Což vážně nebyl nejlepší nápad, Itachi si sedl na kraj postele a je teď příliš blízko. Nejsem sice jako můj kamarád Naruto a červenání ovládnu, ovšem ty zatracené přístroje prozradí všechno. Tep mi v momentě vylétne na dost vysoké hodnoty. Sakra, sakra, sakra! Na co jsem myslel, když jsem pod to auto skákal. Jo vlastně, taky na něj.
Musím se uklidnit, jen se vedle mě posadil a drží mě za ruku. Nemusím hned zrychleně dýchat jako kdyby... Tu myšlenku vážně raději nedokončím, to už bych odstín zralých rajčat nabral určitě.


,,Sasuke, co je ti?" okamžitě se začnu zajímat, vždyť tohle není normální. Nikdy neměl kolísavý tlak a teď takové skoky. Sáhnu mu na čelo, ale horečku nemá. Není ani zpocený, jen zrychleně dýchá. A moje péče mu moc nepomáhá, jak zaznamenají moje uši. Spíš bych řekl, že čím víc se ho dotýkám, tím je to horší.
Najednou mě popadne za obě zápěstí a násilně mě oddálí od sebe. Na to, že je o dost mladší než já má celkem sílu.
,,Jdi pryč," zašeptá a s pohledem odvráceným někam do strany. Jenže mě se to nezdá, asi bych měl zavolat sestru, ale uvědomím si, že tep mu zase začal klesat a to mě pořád drží. Trochu ze zamračím, tohle se mi nějak nezdá.
,,Ne, dokud mi neřekneš co to s tebou je," mám totiž takové tušení, že on moc dobře ví, proč se přístroje zbláznili. Nakloním se k němu trochu blíž.
Na sekundu se mi znovu podívá do očí, ale hned jak zjistí, že jsem blíž zavře oči. Stále zrychleně dýchá, nevypadá to, že bych mu svou přítomností pomáhal. Jenže já musím zjistit co mu je.


,,Jsem v pohodě. Odejdi, prosím," znovu zamumlám. Jestli se hned nezdekuje, tak mu to vážně dojde. Itachi není blb a já mám momentálně pocit, že jsem totálně průhledný. Přitom se mi tuhle zakázanou touhu daří skrývat už pár týdnů a teď to praskne jen kvůli mé nepozornosti. Asi bych vážně na něj neměl myslet úplně vždycky, jinak skončím pod autem ještě hodně krát. Jako by to snad šlo.
Dotek na mích rtech mě donutí prudce otevřít oči. Ne, to se mi asi jen zdá. Je přece nesmysl, aby mě Itachi dobrovolně políbil. Buď to mám hodně velké halucinace, nebo se to vážně děje. Modlím se za tu druhou možnost. Vezme moje ruce a přiloží mi je k polštáři vedle hlavy, svůj stisk už jsem dávno povolil. Jemně mi skousne spodní ret a dál se dožaduje spolupráce, ovšem na to jsem v příliš velkém šoku.


Sice mi neodpovídá, ale frekvence jeho tepu mluví za vše. Bože a já vážně ani nedoufal. Zpovzdálí slyším dusot nohou, proto se do něj i když nerad odtrhnu. Právě v čas, nestihnu říct ani popel a do pokoje vtrhne sestřička a v závěsu za ní doktor. Žena mě začne okamžitě vystrkovat ven, že prý musejí provést vyšetření a bůh ví co všechno. No bránit jim v tom nebudu, s bráškou si promluví potom a že toho bude dost k probírání. Pousměju se přes její rameno na Sasukeho, který se tváří jako by ho zasáhl blesk a vyjdu na chodbu. S úsměvem na rtech si sednu na lavici před pokojem a přemýšlím, co doktor oznámí jako příčinu Sasukeho stavu. Nejspíš chyba v matrixu, jo.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivanitko Ivanitko | Web | 22. listopadu 2013 v 20:12 | Reagovat

Moc pěkné, taková nová inovace - s tím přístrojem to nemělo chybu, i když trochu nereálné, že by ho měl na sobě.
Soutěže se chci také zúčastnit, ale povolené jsou 2 normostrany - 3600 znaků včetně mezer a tvoje povídka má přes 7300 znaků. Někde je chyba v matrixu.

2 Seyia Seyia | Web | 22. listopadu 2013 v 21:30 | Reagovat

[1]: Děkuji, já to myslela jako tak, že je na něj připojenej přes takoví ty hadíčky, či co to je.
Ehe, já asi špatně pochopila normostranu, myslela jsem že se tím myslí normální A4. :D Jo chyb v matrixu je teď něja moc.

3 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 22. listopadu 2013 v 21:57 | Reagovat

já tě zbožňujuuuuuu :*
jako bys mi viděla do hlavy!
zrovna tohle jsem měla chuť číst :-D
obrázek nádhernýýýýýýýýýý!!!

4 Seiya Seiya | E-mail | Web | 22. listopadu 2013 v 23:10 | Reagovat

[3]: Já tebe taky :D Hele zeptala jsem se křišťáloví koule a ta mi to prozradila :) Arigato.

5 Vita Vita | Web | 23. listopadu 2013 v 21:35 | Reagovat

Rozhodli jsme se rozšířit množství znaků, takže tvá povídka bude zařazena do soutěže, pokud o to ještě pořád stojíš.

6 Seiya Seiya | Web | 24. listopadu 2013 v 7:47 | Reagovat

[5]:  Samozřejmě že stojím, díky moc :)

7 Sasanka-chan Sasanka-chan | Web | 24. listopadu 2013 v 15:24 | Reagovat

Kawaii :3 Povedlo se, víc takových!

8 Seyia Seyia | Web | 24. listopadu 2013 v 15:29 | Reagovat

[7]: Budu se snažit, arigato :)

9 Megomu Megomu | 12. prosince 2013 v 18:27 | Reagovat

boží, nemůžu od tvých povídek odtrhnout oči :D :D  :D

10 smyslzivotu smyslzivotu | Web | 7. března 2014 v 21:34 | Reagovat

Krásný :3

11 Seiya Seiya | Web | 7. března 2014 v 21:40 | Reagovat

[9]: Jaj a spíš aspoň? :D Díky.

[10]: Děkuju moc ^^

12 ichigo ichigo | 3. července 2014 v 21:35 | Reagovat

Kawaii je to moc pekne chvalim :3

13 SasuKe SasuKe | Web | 5. dubna 2016 v 13:21 | Reagovat

Jednoduchý, pěkný, vtipný. Líbilo se mi to, pěkná povídka. Jen mě trochu mátlo, že tam občas chyběl vynechaný řádek, mezi vyprávěním z jednoho a druhého pohledu, takže jsem chvíli netušil, kdo co říká.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama