NaruGaa - Dům hrůzy?

2. listopadu 2013 v 21:59 | Seiya |  FanFiction
Povídka vznikla o přestávkách mezi vyráběním cosplaye (mám už našpendleno, stačí jen ušít), takže je taková divná. Možná moc umělá, nevím. Každopádně je pro mojí Suki :) Doufám že se bude aspoň malinko líbit. Zvolila jsem trochu netradiční prostředí.
Pár: NaruGaa
Varování: Yaoi (18+), AU, OOC (co by jste ode mě chtěli)


Hlasitá hudba, davy lidí a barvy všude kolem. Tohle ovšem nebyl popis nějaké diskotéky, ale pouti která byla dnes ve městě. Mezi rozesmátými dětmi s duhovými balonky a jejich o několik stovek chudšími rodiči, se procházel ještě někdo na první pohled nezapadající mezi ostatní. Náctiletý hoch s rudými vlasy a nepřirozeně modrýma očima, které byli obtažené tlustou vrstvou černých linek, avšak kvůli jeho sklopené hlavě je mohli spatřit jen ty nejmenší děti. Spolu s jeho nicneříkajícím výrazem a černorudým oblečením způsoboval strach v oněch mladých tvářičkách. Ne že by si toho všímal. Byl utopený v myšlenkách proč sem vlastně chodil, když už dávno nebyl dítě. Možná chtěl nějak narušit každodenní stereotyp. Pořád jen to samé, ráno se vytratit dřív než vstane otec, přežít školu a zbytek dne se toulat ulicemi nebo ho strávit zavřený v pokoji. Měl rád samotu, nechápal proto jak je možné, že ho nohy donesly právě sem. Asi vážně potřeboval rozptýlení.

Vyhnul se přímému střetu s limonádou nepozorného tatínka a zamířil k atrakcím. Neměl v plánu zvracet na nějakém šíleném kole, ale když už byl tady, aspoň se podívá. Na bezstarostné lidi, aby měl další důvod k depresi. S nezájmem prošel okolo obrovské lodi, jenž se každou sekundou vyhupovala do neuvěřitelných výšek, stejně tak jako minul autodrom. Zastavil se až před domem hrůzy. No hrůzy... Kostlivci a podobná havěť nebyla až tak strašidelná, jak by název napovídal. Přesto v sobě měly umělý nemrtvý určité kouzlo, které ho přinutilo zapřemýšlet nad svezením v jednom z černě lakovaných vozíků. V tu chvíli se z reproduktoru kousek od něj doslova rozeřval optimismem přetékající hlas, vábící případné návštěvníky. Rudovlásek si sice v rychlosti zakryl uši, ale výzvu stejně slyšel více než zřetelně.

,,Jen pojďte dámy, pánové, děti i všichni ostatní bytosti! Strašidelná jízda, ze které si jistojistě cvrnknete do kalhot už na váš čeká!" Gaara se kdesi v koutku mysli uchechtl. Nějak se už nepodivoval nad tím, proč je u téhle atrakce o poznání méně lidí. Zabloudil pohledem ke kase s lístky. Uvnitř se rozvaloval nějaký blonďák přibližně v jeho věku. Nohy měl hozené na mašině, která pravděpodobně napájela celou atrakci elektřinou a na tváři úsměv, vyvolávající dojem nesmazatelnosti. Tohle byl přímo prototyp člověka kterému ke štěstí nic nechybí. Ostatně, fakt že jezdí s poutí pro kdejakého puberťáka znamenal o polovinu starostí méně, neboť nemohl navštěvovat školu. On mu nezáviděl ani tak volno, kterého měl stejně až moc, jako spíš ten optimismus, který z něj i na tu dálku sálal.

Nerozhodným krokem zamířil k černooranžovému domu na kolečkách, přesněji k budce v níž seděl ten blonďák. Po cestě v kapse nahmatal několik mincí. Stále se skloněnou hlavou se zastavil před okýnkem a odpočítal přesnou částku. Málem mu nevyšli peníze a to nebyl z chudé rodiny. Jen neměl zájem prosit otce o cokoliv. Položil kováky na podložku a konečně zvedl zrak aby se střetl s párem částečně zvědavých blankytných očí. Nebyli tak křišťálově průzračné jako jeho, ale byli něčím zvláštní. Možná tou prostou radostí ze života, která se v těch jeho nikdy nezrcadlila.

,,Jedna hrůzostrašná jízda. Užij si jí," zazubil se modrooký kluk. Gaara jen prkenně kývl hlavou a otočil se k trochu oprýskanému vozíku. Koutkem oka ještě stihl postřehnout netypické rýhy na tvářích mladého kolotočáře. Snažil se nevěnovat tomu pozornost a nepřemýšlet o jejich původu. Měl by to přejít jako všechny ostatní rysy neznámých tváří co každodenně potkával. Zavrtěl hlavou nad svými podivnými myšlenkami a nasedl. Vozítko se po pár vteřinách kodrcavě rozjelo.

Projel pomerančově natřenými dveřmi, aby se vzápětí ocitl v úplné tmě. U té ovšem dlouhou nezůstalo, hned za první zatáčkou na něj vybafl duch, vydávajíc podivné nazelenalé světlo. Celá podívaná byla doplněna náležitým zvukovým efektem. Pobledlého chlapce to nijak nevylekalo. Namísto toho si zatím co projížděl kolem, důkladně prohlédl strašidlo. Nebyl to nějaký děsiví duch ze záhrobí, spíš takoví typu prostěradlo. Avšak při blízkém pohledu se dalo povšimnout vyvedenosti práce. Rozhodně nebyla nijak odfláklá, naopak autor si musel dát dost záležet, aby to působilo věrohodně a ne moc děsivě zároveň. Přeci jen, chodili sem hlavně děti.

Minul ještě mumii a pavučinu i s jejími "roztomilými" obyvateli. Odhadoval, že by mohl být tak v polovině, když najednou vše zhaslo a utichl i ďábelský smích. Jen vzdálený hluk ho utvrdil v tom, že výpadek proudu, který je očividně postihl, byl jenom zde. Vypustil povzdech a po krátké úvaze se rozhodl zůstat tady a čekat. Nehodlal si natlouct v té tmě, ani se ztratit, což by se nepochybně stalo. Založil si tedy ruce na prsou a ponořil se do melancholických myšlenek. Nepočítal ovšem s tím, že se mu do nich připletou i ty na blonďáka od kterého si před chvílí kupoval jízdu.

Obyčejně by si pomyslel jen něco o zatraceném štěstí některých lidí a přesunul ho do sekce ignorovat. Neměl rád lidi s iluzemi, kteří na svět pohlíželi s úsměvem. Tak proč mu tenhle kluk připadal tak jiný? Od ostatních smíšků se lišil jen úsměvem tak širokým, že ho z něj musela bolet pusa a těmi jizvami v obličeji. Gaaru by docela zajímalo odkud pocházejí. Mimoděk si přejel po svém tetování na čele. Taky netypické, zvláště pak význam červeného znaku působíc až nepatřičně právě na jeho osobě, stejně jako on. Ten blonďák byl zkrátka něčím odlišný.

Zavrzání za jeho zády ho vrátilo zpět do reality. Pootočil se a přehodil jednu ruku přes opěradlo, aby lépe viděl. Respektive aby případně spatřil někoho přicházet, jelikož momentální viditelnost byla nulová. Vrzání se ozvalo znovu, tentokrát ale pokračovalo v pravidelných intervalech. Gaara tudíž usoudil, že k němu někdo přichází, neboť zvuky byli čím dál tím hlasitější.

Malé pohupující se světýlko ho překvapilo. Svraštil své téměř neviditelné obočí. Než ale přišel na to, co by mohla být ta přerostlá světluška zač, zdroj záře zmizel. Nahradili ho hlasité nadávky na "zatracený kabely, kdo to sem dal dattebayo!" V rozléhajícím se hlase poznal toho smíška od kolotočů. Ostatně, kdo jiný by sem asi taky šel. Nejspíš ho napadlo, že tu rudovlásek zůstal.

Kluk z něhož neviděl ani špičku jeho rozcuchaného účesu sebral světlo, které skončilo o kousek vedle na zemi. Teprve teď Gaaru napadlo, že by se mohlo jednat o mobilní telefon. Sám ho nevlastnil, na co asi, takže mu to před tím nedošlo. V několika okamžicích se světelný zdroj ocitl přímo nad ním, takže si sedící chlapec musel zakrýt oči, které si už přivykli tmě.

,,Tady jsi," zkonstatoval vesele hlas bez těla, neboť to nebylo k zahlédnutí. ,,Klekli pojistky, nemám tušení proč. Asi budeš muset pěšky." Ten úsměv byl z tónu hlasu úplně cítit. Gaara tedy vstal a vystrčil jednu nohu z vozíku. Když ale vstával nějak ztratil rovnováhu a málem by si taky natloukl, kdyby ho nezachytili něčí ruce. Blonďáček ho vytáhl k sobě a pomalu ho pustil.

,,Arigato," zamumlal Gaara. Nejspíš to bylo první slovo, které před ním vypustil z úst. Vzhlédl k tváři, jenž nyní lehce osvětlovala zář mobilu a nadzvedl pravé obočí. Neznámi se totiž nenamáhal pustit mu jednu z rukou.

,,Ještě se mi tu ztratíš," vysvětlil modroočko zvesela a už ho táhl za sebou někam pryč. Gaara se nenamáhal snažit se mu vytrhnout. Na to že nebyl zvyklí na mezilidský kontakt mu byl cizí dotek celkem příjemný. Ve své zamyšlenosti zapomněl na opatrnost a po vzoru blonďáčka se poroučel k zemi už podruhé za krátkou dobu. Tentokrát to ovšem kluk uhánějící před ním neměl šanci zaznamenat, neboť byl k němu otočený zády. Ty taky rudovláskův pád dostali pocítit nejvíce.

,,Jau," postěžovala si chabě rohožka pod Gaarou. Ten se jal rychle zvedat, což se ukázalo jako těžší než se mohlo zdát. Nadzvedl se a zašátral nohou po pevném bodě, kde by se mohl opřít a vstát. To se mu nějak nepodařilo, akorát ztratil stabilitu. Poroučel se tudíž zase pěkně zpátky.

,,Huf, tobě se tu nějak líbí," zachechtal se po dalším nárazu mladík pod ním. Gaaru překvapilo, jak blízko u jeho ucha se hlas ozval. Teprve podle těla které pod sebou cítil poznal, že se blonďák pod ním musel přetočit na záda.

,,Promiň, nechtěl jsem," kvapně se omluvil ramenu na kterém měl položenou hlavu. Náhle ho za ramena neobratně chytili něčí ruce. Gaara to nečekal a tak v ten samí moment co ho zvedali pootočil tvář. Důsledkem bylo střetnutí jejich rtů, byť jen na miziví okamžik. Gaarovy tváře zmatnily, i když se nečervenal.

,,Go-gomen," vykoktal klopíc pohled, aby nemohl zhlédnout ani střípek té zrádné modři jeho očí. Pár nekonečných sekund se nic nedělo a rudovlásek se už chystal se sebrat a zbaběle utéct, když se nečekaně zřítil zpátky na tělo pod sebou. Zvláštní, že tentokrát to nebylo jeho vinou. Ten kluk ho jednoduše na sebe upustil. Než se stihl rozmyslet jak se z tohohle vyhrabe, byl strhnut pod blonďáka a co víc, znovu políben. Tentokrát už cíleně a o něco vášnivěji než bylo pouhé otření rtů o sebe.

Překvapeně pootevřel rty, čímž nevědomky dal svolení k prohloubení polibku. Byl zmatený, co se to děje? Co se to děje s ním? Líbí se mu to, nemělo by to být špatné? Otázky a myšlenky o vlastní zkaženosti mu proplouvali hlavou v čím dál tím řidších pramenech, až z nich nakonec zbyla jen malá stružka. Do polibku se nestihl zapojit, jelikož se hoch nad ním odtáhl.

,,Já..." červenání pouze tušil, ale nepochyboval, že tam skutečně je. Nedovolil dalším slovům aby opustila jeho ústa, proto jim raději zahradil cestu svými rty. Polibek, který už nezůstal neopětován, brzo přerostl do potřeby cítit víc. Blonďák si na Gaaru více nalehl, takže se jejich mužství o sebe, byť jen přes kalhoty, otřela. Rudovlásek naléhavě vzdechl a začal se rukama dobývat pod vrstvy otravného oblečení oblečení. Když se přes mikinu a triko probojoval až na holou kůži, musel se podivit, nad jemně vyrýsovanými svaly na modroočkově bříšku. Sám byl spíš hubené vyžle, i když se snažil trochu sportovat.

Druhému chlapci přestalo stačit pouhé líbání, proto si nad Gaaru klekl a jal se ho co nejrychleji dostat ze svršků. Netrvalo dlouho a povedlo se mu to úplně dokonale. Rudovlásek se začervenal, přesto že ho druhý nemohl vidět. Ten ze sebe shodil mikinu i tričko najednou a znovu se svými rty přesunul na tělo pod sebou. Nejdřív udělal na bělostném krku malou rudou značku, za což mu byl odměnou první sten z Gaarovích úst. Pousmál se a pokračoval dál směrem dolů. Zastavil se u jedné z bradavek, nejprve jí jen olízl a potom vsál do úst. Vzdechy ho utvrdili ve správnosti jeho počínání. Přesunul se ke druhému citlivému výstupku, za který ještě trochu zatahal. Z právě opečovávaného chlapce tím vymámil vysoký sten.

Pomaličku se začal přesouvat ještě níž, v čemž ho začala někde na polovině cesty povzbuzovat ruka zapletená v jeho vlasech. Zastavil se na podbřišku, který nejdřív celý prozkoumal jazykem. Poté se i přes zvukové protesty navrátil zpátky nahoru ke Gaarovím rtům. Ten ho v návalu neuspokojené vášně natisktl co nejvíc na sebe, což ještě zvětšilo blonďákův malý problém. Neudržel se a zasténal druhému chlapci do úst.

,,Chci tě," odpověď se mu nedostala, na to Gaarovi nezbývalo v mozku místo. Jen ho dál dravě líbal a probíral se mu ve vlasech, což si blonďák vyložil jako svolení. Zabloudil rukou k rozkroku svého milence. Neodolala a párkrát po jeho ztopořeném údu přejel rukou. Série vzdechů co následovala byla hotovým rájem pro uši. Pomalu se přesunul níž, přejel přes Gaarovu hráz a vklouzl do něj jedním článkem prstu. Dál to nešlo, neboť rudovlásek se lekl a stáhl se.

,,To nic," zamumlal blonďáček a ve snaze odvést jeho pozornost, vsál jeho ušní lalůček do úst. Opravdu to trochu pomohlo, neboť tlak kolem jeho prstu povolil. Dál zaměstnával rudovláska polibky na různé části těla a přidal při tom i druhý prst. Sám sice neměl daleko k tomu aby nezešílel, ale ovládl se. Nechtěl mu způsobit bolest.

Dlouho mu to ale nevydrželo. Po nesnesitelně dlouhé chvíli, která stejně tak dobře mohla být pár sekundami, vytáhl své prsty. Přesunul své rty k Gaarovu oušku a něžně mu do něj zašeptal.

,,Teď se uvolni, nechci aby tě to bolelo." Políbil ho na rty a shodil ze sebe zbytky oblečení. Nasměřoval se k Gaarovu vstupu a obtočil si jeho nohy kolem boků. Nevydržel už to protahovat a tak do něj vniknul téměř celý hned na poprvé. Ve své neřízenosti ovšem zapomněl na rudovláskovi pocity. Ten zasténal, ale rozhodně ne rozkoší. Dokonce mu do očí vhrkli slzy. To sice blonďáček nemohl vidět, ale poznal že je něco v nepořádku. Zastavil se proto a kromě líbání ještě začal poměrně rychle zpracovávat úd svého ukeho. Po minutce intenzivního dráždění se proti němu znovu kousek pohnul a když se nesetkal s žádným odporem, přirazil o něco více. Zdálo se, že se Gaara už úplně uvolnil a proto nasadil pravidelné tempo přírazů. Jednou rukou přitom stále uspokojoval vzrušení toho druhého a druhou mu bloudil po hrudi. Rudovlásek konečně přestal zatínat pěsti a znovu vjel rukama do zlatavých vlasů.

Modroočko jen na chvíli přerušil pravidelné tempo, které před tím nasadil. Potřeboval trochu upravit polohu do níž se dostali. Když opětovně vklínil svůj úd mezi Gaarovi půlky, ozval se sten snad nejhlasitější ze všech dnešních. Blonďák chvíli nechápal co se děje, ale celkem brzo mu svitlo a pokračoval. Dráždil Gaarovu prostatu v čím dál tím kratších intervalech.

Netrvalo dlouho a blonďák už to nevydržel a s hlasitým výkřikem, který byl slyšet snad i venku, se udělal. Už jen to vědomí a teplo v něm stačilo rudovláskovi, aby jej na vrchol následoval. Seme se musel zapřít o lokty, aby se po sobě zase neváleli. Vydýchal se a teprv potom se ze stále malátného těla pod sebou vytáhl. Gaara zasykl, přeci jen to nebylo bezbolestné.

,,Ublížil jsem ti," spíš zkonstatoval než se zeptal blonďatý. Hlas měl ještě trochu chraptivý, ale upřímný.

,,To nic," dostal ze sebe pořád částečně omámený rudovlásek. Roztříštěné kapky myšlenek se mu začali pomalu seskupovat do struh. Docházelo mu, co se tu právě stalo.

,,Naruto! Kde jsi?" zvolání přišlo odněkud z venku. Zmíněný blonďák sebou trhl a urychleně se z Gaary přesunul na zem.

,,To je zvr... Jiraiya. Jestli nás tu takhle najde..." překotně vysvětloval, zatím co okolo sebe hmatal po oblečení. Gaara se ho raději jal napodobit. Problém se zjišťováním, čí je co se vyřešil sám, najednou totiž naskočila elektřina. Neosvětlila sice prostor moc, ale pár svítcích očí stačilo. Rudovlásek se snažil neprohlížet si příliš chlapce před sebou, u něhož sotva znal jeho jméno.

,,Vypnutá atrakce a ty nikde. Navíc jen vytáhnout kabel..." Gaara hodil očkem po Narutovi, který si sice právě natahoval mikinu, ale i tak se dal postřehnout rudý nádech jeho tváří. Že by proud nevypadl jen sám od sebe? Raději nad tím nepřemýšlel, ne teď a tady. Zvedl se a se zamumláním,že ven trefí se rozešel pryč.

,,Počkej! Jak se jmenuješ?" naléhavý hlas ho donutil se zastavit. Pootočil hlavu a nechal svůj pohled se svázat s druhým podobně safírovým a přeci tak odlišným.

,,Gaara." Nic víc, nic míň. Pak, s úvahami zda příští rok jít či nejít na pouť, zmizel.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Nej žánr povídek?

Yaoi
Shounen-ai
Jiné

Komentáře

1 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 3. listopadu 2013 v 9:03 | Reagovat

*vříská blahem a nadšením běhá po domě*
no tak to mě totálně zabilo :3
ta povídečka je totálně luxxxusní!!!
aaach, Gaarinka :3 ♥

2 Ivanitko Ivanitko | Web | 3. listopadu 2013 v 19:28 | Reagovat

To vypadá, že by z toho mohlo být i pokračování.

3 Seyia Seyia | Web | 3. listopadu 2013 v 19:47 | Reagovat

[1]: Hlavně se o něco neprašti :D
Děkuji moc, jsem ráda že se líbí.

[2]: To se uvidí, momentálně není čas.

4 Megomu Megomu | 12. prosince 2013 v 18:33 | Reagovat

:-D Super námět, to bylo počtení :D  :)

5 Brixie Brixie | Web | 28. prosince 2013 v 19:28 | Reagovat

Krááásnýýý *-* !!!!! Hech to je nádhera :3 ..... já mám tenhle pár tak ráda :3

6 Mikasa Mikasa | 5. ledna 2014 v 16:48 | Reagovat

Ten Gaara mi přijde docela i takový...netykavý :D A alespoň vím, jaké to je asi ve strašidelném domě, když jsem tam nikdy nebyla.. i když, u nás straší pořád :D..jinak, skvělé..:D A skvělý námět:)

7 Seiya Seiya | Web | 5. ledna 2014 v 19:18 | Reagovat

[4]: Děkuji ^^

[5]: NaruGaa je vážně úža *w* Děkuju.

[6]: Snažím se ho popisovat tak jak ho vidím, ale vzhledem k tomu, že nejsem ani u Shippuudenu tak je OOC. Strašidelný dům jsem popisovala podle toho, který k nám přijel minulí rok :) Arigato.

8 Hentai no kame Hentai no kame | Web | 1. prosince 2014 v 18:25 | Reagovat

*slintá* *civí na monitor* *uisťuje sa, že sa to skutočne nestalo* iatáá, konečne poriadna povídečka na NaruGaa! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama