Krvavý úplněk - 1.část

13. prosince 2013 v 15:58 | Seiya |  FanFiction
Tak, mám tu novou kapitolovku, jelikož prostě 2 rozepsané je na mě málo. Někdy chci psát, ale nemám nápad na pokračování ani u jedné, tak proto další. Ovšem pokud by jste ji chtěli začít vydávat až dopíšu Zakázanou lásku, tak klidně. No dám sem první část a vy si když tak napište o pokráčko.
(Po dlouhý době jsem psala ve Wordu a ne Open Officu, takovejch zelenejch vlnovek najednou.)

Pár: KakaIru (Konečně na ně něco napíšu.)
Varování: Upíři, vlkodlaci, AU, zatím bez omezení.


Někde hluboko v lese, skryt před zvědavými zraky obyčejných lidí, sedí na ztrouchnivělém pařezu chlapec. Někdo by soudě podle četných jizev na tváři a pažích mohl říci i mladý muž, ale jeho tvář, z poloviny skrytá pod kaštanovými vlasy prozrazuje, že k dospělosti mu ještě nějaká ta chvíle chybí. Nevypadá nervózně nebo dokonce vystrašeně, což by asi měl soudě podle toho, že je po půlnoci a on je sám v lese. Svoji tvář má natočenou k měsíci, který je téměř v úplňku. Nejspíš nemá moc šťastné myšlenky, co chvíli svraští obočí nebo si lehce povzdechne.
Na několik set metrů od sebe náhle zaslechne šelest. Zdá se to nemožné, žádný člověk nemá tak dobrý sluch. Ovšem to by musel mezi příslušníky lidské rasy patřit. Zdroj hluku se rychlím tempem přibližuje směrem k němu, během pár sekund už je sto rozeznat, že tvor, jenž jej vydává má dvě nohy. Navíc kroky znějí neobvykle vysoko, tudíž se pohybuje po stromech. Jediná v úvahu připadající možnost tedy je...
,,Zase tu sedíš, Iruko?" přistane před ním nehlučně o něco starší muž s maskou přes spodní polovinu obličeje. I přes to ho dobře slyší. Iruka pohne hlavou a němě tak stříbrovlasému, o něco staršímu chlapci naznačí, aby se posadil vedle něj. Ten se trochu ošije, ale bez řečí tak učiní. Sedne si tak, aby se nedotýkali, vypadá trochu nesvůj. Jako by mu něco na přítomnosti druhého chlapce něco vadilo.
,,Zase zítra, že." Rovněž na chvíli upře svůj zrak na téměř dokonalý kotouč plující po obloze. Poté se znovu podívá na hnědovláska, přijde mu dnes nějaký zamlklí.
,,Nechci na to myslet," promluví konečně Iruka, oči stále obrácené k nebi. ,,Jenže to dost dobře nejde," povzdechne si a konečně sklopí zrak k tváři druhého chlapce. Cukne mu koutek úst nad tou jeho maskou. Nosí jí snad bez přestávky nevzpomíná si, že by ho někdy viděl bez ní.
,,Budeš v pohodě," Iruka spíš vytuší, než vidí úsměv. ,,Pozítří se vzbudíš a budeš dál víst normální život." Na to si hnědovlásek odfrkne.
,,Odkdy nosíš růžové brýle, Kakashi?" Pozvedne obočí, že mu to říká zrovna on.
,,No tak natolik normální jak to jen jde," upřesní Kakashi. Trochu sebou trhne, jelikož se nechtíc o Iruku otřel ramenem. Překryje si i zbytek tváře dlaní a chvíli tak setrvá. Hnědovlásek se na něj trochu posmutněle dívá ví, co se stříbrovlasý snaží skrýt.
,,Nemusíš tu být," pronese jako pokaždé když se setkají. Vždycky na tahle slova dojde, někdy dřív, někdy později. Jejich největší překážka v trávení času společně.
,,Já tu chci být, jen... nerad bych ti ublížil." zamumlá Kakashi tak, že i vlkodlakovi jako je Iruka dělá problém mu rozumět.
,,Nevěřím, že bys to dokázal," namítne hnědovlásek. Nikdy to nedošlo tak daleko, že by se musel regulérně obávat o svůj mizerný život. Pravda, párkrát už po něm jeho kamarád vystartoval, ale vždycky se zarazil.
,,Dva dny jsem nejedl," a teď rozhodně nemyslí normální stravu. "Asi jsem měl, jenže všechny zvěř byla zalezlá, ani veverčí ucho jsem nezahlíd. Kus ode mě byli sice nějací táborníci, ale já nemohl..." jeho hlasem zní omluvný tón.
,,Nevysvětluj mi to. Jsem rád, že neumírají další lidé, i když kručení v břiše ti vážně nepřeju," pousměje se na něj trochu, i když se pořád nedívá jeho směrem. Iruka moc nechápe proč jeho hlas zní, jako by se mu omlouval, vždyť on ho v jeho rozhodnutí nezabíjet lidi, pokud to jen trochu bude možné, podporuje. Sám by si to nejraději slíbil taky, ale to není dost dobře možné, jelikož ve stavu kdy bych byl schopný někoho zabít o sobě neví.
,,Jenže kvůli tomu vedle tebe vydržím sotva sedět. Jak já se nesnáším." Vjede si prsty do vlasů.
,,Tak to jsme dva," povzdechne si na oplátku upřímně mladší z nich.
,,Máme prostě neuvěřitelně šťastnej život a já ještě ke všemu nekonečně dlouhej. Brzo se od tebe nechám zakousnout," na to jak ironická je první z vět, ta druhá zní až podezřele vážně.
,,To neříkej, kdo by pak držel při životě mě?" na rozdíl od stříbrovláska myslí Iruka tuhle větu opravdu vážně. Asi by teda neskočil z útesu, kdyby se Kakashimu něco stalo, ale život by se stal ještě nesnesitelnějším než je teď. Prakticky by pak žil jen proto, že by neměl odvahu se zabít. Nebo protože nechce, aby zemřel jen jako zrůda. Chtěl by věci změnit, aby upíři, vlkodlaci a lidé nebyli od sebe odseparovaní. Věděl, že je to nereálné. Všechny rasy mají v sobě geneticky zakódováno se nesnášet. Jenže oni dva byli důkazem, že když ne soužití, nějaká tolerance by existovat mohla.
,,Pohledný vlčice z okolí?" navrhne upír s teď už znatelným úsměvem.
,,Nech toho a běž se pověsit na strom netopýre," usměje se Iruka nazpátek. Kdyby měli pořád mluvit jenom vážně, asi by se brzo zbláznili.
,,Klidně můžu," zvedne se stříbrovlásek a přejde ke stromu těsně za Irukou. Zlehka se odrazí a dvěma skoky se dostane na jednu z nižších větví. Pověsí se za kolena tak, aby dobře viděl na svého kamaráda. Iruka se na něj otočí, aby mu nekoukal do zad a protočí nad ním oči. Pěkně průhledná výmluva, aby vedle něj nemusel sedět. Copak by ho zabilo jednou říct, že se musí vzdálit?
,,V dětství sis užil málo lezení po stromech?" zamumlá si spíš pro sebe hnědovlasý. ,,Kolik ti vlastně je?" napadne ho náhle. Je to zvláštní, ale na tohle ještě nikdy řeč nepřišla. Kakashi si založí ruce na hrudníku, což hlavou dolů vypadá vážně divně.
,,Skus hádat," řekne neprůhledně. Jenže Iruka dost dobře neví kolik si má tipnout, u upíra se věk poznává stejně snadno, jako se vlkodlaci snaží o úplňku nepřeměnit. Bylo by docela velká náhoda, kdyby se trefil.
,,Pf, sto padesát?" střelí od boku. Kakashimu zacukají koutky úst, mohl si myslet, že ho bude považovat za starou vykopávku.
,,Vypadám na to, že bych měl nervy tu strašit takhle dlouho?" očividně mu vůbec nedělá problém viset hlavou dolů a mluvit u toho. Asi má praxi.
,,Vypadáš na osmnáct." Hádal by mu sice dvacet, ale nechce si vedle něj připadat jako ještě větší batole. Jemu je jen šestnáct, i když má někdy pocit, že si všeho užil na tři životy dopředu.
,,Tak zase mlíčňáky už mi vypadaly," dál mlží. Iruka se ale nemá k dalšímu hádání a jen na něj přemýšlivě hledí. ,,Čtyřicet jedna," prozradí konečně. Hnědovlásek vypadá tou informací překvapený.
,,To je dost málo," promluví se zpožděním. Neví kolik přesně čekal, ale rozhodně trochu víc. Počítal s tím, že upíři jsou prakticky nesmrtelní, slyšel o nějakém pětisetletém. Teď se ale dozvídá, že jeho kamarád je starší jen o čtvrt století. Což zní vážně ujetě.
,,Čekal jsi staříka, co ti bude moct autenticky dovyprávět chod dějin?" ušklíbne se přes svou masku.
,,Tak trochu jo," vrátí mu to. ,,Jak jsem to asi měl odhadnout, když vypadáš pořád stejně a časový rozpětí je nekonečný?" I když pochyboval, že by se tu ještě někde našel tisíciletý upír, ten už by se dávno musel zbláznit.
,,Nezapomeň, že i když nemůžeme umřít přirozeně, způsobů jak nás zabít je dost. Málokdy narazíš na upíra staršího než dvěstě, třista let." Zní, jako kdyby mluvil o počasí, ne způsobech jak ho sprovodit ze světa. ,,Klidně se může stát, že tě nepřežiju. Moje... Můj druh bohužel nesnese nic, co by se dalo považovat za zradu. Málem ani tu zvěř nesmím lovit."
,,A kdybys utekl..." začne Iruka.
,,...Najdou mě dřív než bych řekl čistokrevný," povzdechne si upír a uvolní sevření kolem větve. Ještě ve vzduchu se přetočí a dopadne bezpečně na nohy. Zrovna tuhle možnost probírali už nesčetněkrát, ale vždycky se shodli na tom, že by to nefungovalo. Kdyby se rozhodli jít každý sám, brzo by je chytili a dohromady se zase moc dlouho nesnesou. Tedy, Kakashi nemůže být v blízkosti Iruky moc dlouho, jinak se opravdu zapomene ovládat a hnědovlásek zase o úplňku pozabíjí všechno živé v okruhu několika kilometrů.
,,Někdy mám vážně chuť se přestat snažit," zamumlá si Iruka pro sebe, ale moc dobře ví, že i ten nejtišší šepot stříbrovlásek uslyší. Na reakci mu nezbude prostor, ucítí totiž za sebou pach krve. Podívá se tím směrem což moment na to udělá i Iruka, který pro změnu zvíře slyší. ,,Vypadá to, že se dneska najíš," zkonstatuje vlkodlak.
Kakashi sebou trochu trhne, jelikož se už za zvířetem chtěl rozeběhnout, ale hlas jeho kamaráda ho z transu trochu probral. Ohlédne se a mávne na rozloučenou.
,,Uvidíme se později," když postřehne, že chce Iruka ještě něco říct, v mluvení ho předběhne. ,,Budu daleko, neměj obavy." Usměje se přes svou masku. Moc dobře ví, že ho mladší chtěl upozornit, že se zítra nebude ovládat. Taky až se nají, přemístí se o pár kilometrů dál. Možná víc než pár, to se uvidí.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sky Sky | Web | 14. prosince 2013 v 1:00 | Reagovat

Zajímavé.. ;) jen malá rada, když budeš dělat dlouhé povídky lidi si řeknou, že je to nechutně dlouhý a prostě si to nepřečtou.. je lepší mít kratší povídky.. :) ale samozřejmě to je tvá věc.. :D
Jinak pokračuj v téhle povídce, vážně povedené!

2 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 14. prosince 2013 v 9:38 | Reagovat

kyaaaa!!!! :O :3
zase mám co číst :D supeeer (y)

3 Seyia Seyia | Web | 14. prosince 2013 v 9:50 | Reagovat

[1]: Předevčírem jsem přečetla povídky s 80 kapitolami na 250 stran ve wordu :D Takže nemůžu souhlasit, všichni nejsou líní. Ale jednorázovky plánuju, jen mě musí trknout nápad. Arigato.

[2]: Hehe, ta fajn, pokusím se psát o nocích :D Děkuji.

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 14. prosince 2013 v 20:36 | Reagovat

Luxus, ale i když se snažíš je vykreslit mladě, stejně si je představuji jako v anime. Promiň.
Krásné uvedení do děje, už se těším na to jejich soužití.

Kakashi pomalu stáhl svou masku dolů. Nikdy neviděl krásnějšího člověka. Jemně řezaná tvář, která byla bledší než u normálních lidí. Smyslně vykrojené rty jakoby lákaly k polibku. Už se chtěl přiblížit ještě víc, když se rty šedovlasého zvlnily v upřímném úsměvu a poodhalily bílé tesáky. Pak si uvědomil svou hloupost, když viděl jak sebou mladší cukl. Okamžitě sevřel rty a omluvně pohlédl na svého přítele.
"Promiň, zapomněl jsem," kajícný pohled mluvil o všem.
Chytil ho za ruku, "byl to je prvotní šok. Věděl jsem co čekat, ale přesto..." přitáhl ho ještě blíž. "Budu ti věřit," s těmito slovy se přitiskl o pevnému tělu, o kterém po nocích sníval a ochutnal hebké polštářky rtů.

Hlody z vody, neber je v potaz.
Ještě by mě zajímalo co jsi četla za 80 dílový román. Taky bych se koukla.

5 Seiya Seiya | Web | 14. prosince 2013 v 22:07 | Reagovat

[4]: Nah, nevadí. kakashi vlastně mladý není jen tak vypadá.
Hele, nechceš to psát za mě? Jelikož já se i do tohodle kousku totálně zažrala :D A kokej mi vysvětlit jak mám teď psát, aniž bych tohle prachsprostě využila? Jashine, já bych měla přestat psát, vůbec to neumím.
Klidně doporučím: http://ff-miraella.blog.cz/rubrika/suburbia

6 Ivanitko Ivanitko | Web | 14. prosince 2013 v 23:13 | Reagovat

[5]:Propůjčuji ti autorské práva,ale myslím, že to nakonec zpracuješ ještě lepší. Těším se.

7 a2l a2l | E-mail | Web | 27. prosince 2013 v 0:05 | Reagovat

K čertu, jaktože jsem na tento blog nenarazila dřív?! Jsem tu dneska začala šmejdit a co nenajdu? O_O
Naprosto boží námět! Jestli v téhle povídce budeš pokračovat, čekej ode mě hladu komentů (závisí na počtu kapitol) a chválu až za hory-doly! ;-)

8 Seiya Seiya | Web | 27. prosince 2013 v 17:49 | Reagovat

[7]: Budu pokračovat, jen si nemyslím že je to kdovíjak úžasné :) Spíš otřepané, ale moc děkuju. A za komentáře a chválu (i kritiku) budu moc ráda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama