Hračka 5. část

2. ledna 2014 v 21:04 | Seiya |  Originální
Minulé dva dny tu zase nic nepřibylo, i když byli prázdniny. Proč? inu, zase jsem měla jednu ze svých nálad: Neumím psát, nikdo ke mě na blog nechodí, akorát kazím dobrým povídkářkám jméno, nikdy nebudu psát tak dobře jako ten a ten, měla bych se jít zahrabat, proč já vlastně mám blog když nic neumím... Stává se to často a tohle mě nepustilo celý dva dny. A když myslím v kuse, tak skutečně v kuse. Nespala jsem z toho... Zase. Takže tenhle díl je psát za stavu pomalého usínání na klávesnice.
Doufejte lidičky, že mě to zase na chvíli přejde, jinak toho moc nestihnu :)
Varování: Znásilnění, upíři, yaoi (15 - 18+)




Z hlubokého spánku mě probudí ostrá facka. Dezorientovaný otevřu oči a s nechtěným zakňouráním se snažím zaostřit na osobu sklánějící se nade mnou. Ostrá bolest nejen na tváři mi to dost znemožňuje. Zařadím si ho teprve když mi neznámí chytne ruce, které mi pravděpodobně začne svazovat a skloní se těsně k mému obličeji. Jeho téměř neonové rudé vlasy mi přejedou po nateklé tváři. Snad jediné místo na mém těle, které doposavad zůstávalo nezraněné mě nyní pálí jako kdyby mi obličej polili vařícím olejem.

,,...takhle provokovat ... skoro nahý … můj ..." začnu vnímat útržky jeho zrychlené samomluvy, zatím co mi Kentaro doslova servává košili. Asi bych se měl bránit. Já se vlastně chci bránit, ale nemám jak. Ruce mám nad hlavou přivázané k pelesti postele, tak jako už hodně krát a kopat se mi ho nedaří. Nohy jsou na tom co do pohyblivosti asi nejhůř. Otevřu pusu, abych zkusil aspoň hlasoví protest, ale to se ukáže jako velká chyba. V tu samou chvíli se totiž v mích ústech ocitne upírův penis. Fujtajksl.

,,Kousneš a zabiju tě," ozve se odněkud shora. Se zavřenýma očima chvíli uvažuji, zda by to nebyla dobrá příležitost. Kentaro se začne sám nadzvedávat a rukou pomáhá mé hlavě v pohybu. Nakonec to vzdám, jelikož jsem vážně neskutečný srab a nemám vůli protestovat. Zapojím i vlastní svaly, byť jen k činnosti nejnutnější, což momentálně je monotoní pohyb hlavou.

Marně doufám, že se za chvíli udělá a tím to pro mě skončí. Nečekaně brzy se stáhne a přemístí se znovu mezi moje nohy. Něco jako příprava mu očividně nic neříká, neboť místo škemrání ať to nedělá se mi z hrdla prodere jen bolestný výkřik. Musel ho slyšet nejspíš celý ten obrovský dům, ale já vím že nikdo nepřijde. Podobných zvuků tu slýchávám na desítky denně.

Po sotva třech přírazech doprovázených mým křikem smíšeným s pláčem se ze mě vytáhne úplně. Ani se nestihnu zamyslet nad tím, co má v plánu a už se třesu na všech čtyřech. Železné náramky jimiž mě připoutal k posteli se mi zaryjí hluboko do rukou a znovu tak umožní mé krvi dostat se z mého těla pryč. Asi už ani jí nejsem dost dobrý.

Právě když do mě vstoupí Kentaro podruhé a já mám dojem, že musím každou vteřinou omdlít, se ozve prudký náraz. Rudovlasý ve mně okamžitě ztuhne, za což mu jsem vděčný ať už ho vyrušilo cokoliv. Pustí moje pozadí, které si celou dobu přidržoval ve vzduchu a já zahučím nosem přímo do matrace. Ta úleva je nepopsatelná.

,,Pojď sem," ozve se ledový a mě tak známí hlas. To třísknutí muselo být od dveří, když sem vpadl Ryuu. Trochu pootočím hlavu, abych matně zahlédl postavu s tak zlověstnou aurou, že by se dal přirovnávat k bohu pomsty. Ne, že by se tak nechoval i normálně. Kentaro se k němu došourá tak pomalu, že by si jeden místy myslel, že se zastavil chod dějin. Lvími zády mi zacloní výhled na černovláskovu kamennou tvář a vzhlédne.

,,Čemu na Tenhle je můj, jsi nerozuměl?" zavrčí dostatečně hlasitě, aby si to přebrali i mé téměř nefungující smysli. Nemám ponětí proč to dělá, asi je dost majetnický.

,,M-myslel jsem... nevadilo..." slyším sotva každé páté koktané slovo. Ryuu se na chvíli trochu vykloní, aby si mě mohl pořádně prohlédnout. Kouká na mě celkem dlouho, ale já a ani rudá hlava se neodvážíme ani ceknout. Upřímně nevím co na mě hledá, vypadám jako včera po jeho "vystoupení".

,,Takže tobě jistě nebude vadit, když udělám tohle," přeruší koktání černovlasý, Odtrhne ode mě pohled svých zelených očí a přesně mířenou ranou uštědří Kentarovi takovou facku, že málem přeletěl půl pokoje. A že je dlouhý. Ten se po chvíli naříkání vyhrabe na nohy a ještě stále kňourajíc se odporoučí někam do kšá.

Ryuu se po chvíli civění na dveře otočí zpět do místnosti, konkrétně mu jeho zrak spočine na mě, stále ještě napůl spoutaného a nahého. I když pro změnu poměrně čistého. Aspoň na vennek. Zevnitř jsem už prohnilí skrz na skrz. Ladně, nepospíchaje ke mně dojde a aniž by něco řekl, chytne kovová želízka do rukou. Uslyším jak kov žalostně zapraská, čelisti upíra se sevřou co nejvíce k sobě a najednou mám ruce volné. Úlevně, ale opatrně zakroutím rozedranými zápěstími, na jiný pohyb ale nemám ani pomyšlení. On sice možná čeká slova díků, ale tak hluboko jsem vážně neklesl.

,,Zvedej se, půjdeme," promluví zatím co si to vykračuje směrem k lednici. Instinktivně zakňučím už jen z představy chůze. Je to se mnou vážně zlé. ,,Vezmu ti něco na posilněnou," mumlá do mrazničky. Zamračím se, jelikož tuším co za druh krve to do mě chce nalít. Moc dobře ale vím, že až jí ucítím, tak mi bude jedno jaká je. Nejedl jsem už nepředstavitelně dlouho.

,,Vyřešíš nám jeden chlupatý problém..."

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | 2. ledna 2014 v 23:57 | Reagovat

Juuu.. Teď jsem si přečetla všechny části a .. WOW..  :O Dobře Psycho xD Těším se na  další.. :D

2 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 3. ledna 2014 v 10:12 | Reagovat

Píšeš neuvěřitelně!!!
kdyby ty článečky stály za shit, tak by ti tady nikdo nepsal pochvalné komentáře :)
no stress!!!!
nádherný dílek :****

3 Seiya Seiya | Web | 3. ledna 2014 v 10:33 | Reagovat

[1]: Oh, děkuji :) Tuhle povídku píšu vždycky, když mi je hrozně, tak to podle toho vypadá.

[2]: Hehe, moc děkuju. Já jsem za ty komentáře vážně moc ráda, ale zkus tohle vysvětlit mímu mozku když se sekne.

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 3. ledna 2014 v 16:26 | Reagovat

jsem zvědavá co zamýšlíš, ale dneska ti nebudu vymýšlet konec :3

5 Seiya Seiya | Web | 4. ledna 2014 v 5:10 | Reagovat

[4]: Upřímě, já taky :D Nemám to tak úplně domyšleno.

6 market market | E-mail | 4. března 2014 v 19:02 | Reagovat

Ahoj, fakt úžasná povídka :D Těším se na pokračování ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama