Krvavý úplněk - 2.část

14. ledna 2014 v 21:55 | Seiya |  FanFiction
Tahle část povídky měla vyjít už včera, bohužel jsem ji nestihla dopsat. Mám ale dost dobrý důvod. Respektive můj kamarád ho má :D pěkně vám ho ocituji: "Napiš dnes povídka nevyjde protože jeden otravnej kluk chce hrát lolko." Dodám jen, že je to pěkné hovado, jelikož mě nechal vyhrát. -_-



Spolu se skupinkou čítající dohromady sotva čtyři členy, se zastaví na hranicích upířího panství. Říkají tomu tak, ale ve skutečnosti je to jen les s něčím podobnému vile uprostřed. Nedá se tomu říci sídlo, to je moc honosné. Ač se to může zdát, upíři nejsou žádní zazobanci, žijící v paláci.

,,Počkáme?" zeptá se Kakashi, tak nějak k nikomu určitému. Tuhle akci, či jak to nazvat, sice oficiálně vede Neji, ale hlavní slovo má i tak nejmladší ze skupiny. Jeho domněnky se jen potvrdí, když mu černovlásek bez zaváhání odpoví.

,,Ne, jdeme dál. Když vyrazíme hned, stihneme přejít Vlčí les před setměním." Aniž by čekal na vyjádření ostatních, přetáhne si přes hlavu kapuci a vyrazí směrem na západ. Kakashi pohlédne na své dnešní dva spolupracovníky a když kývnou, malá Hinata trochu ostýchavě, vydá se za ním.

Nemá z toho dobrý pocit. Dost pochybuje o tom, že zvládnout vzdálenost několika desítek kilometrů překonat za tak krátký čas. V noci možná, avšak Sasuke jako by zapomněl, že jim slunce vadí. Neodváží se však ani ceknout, ne proti členovi jednoho z čistokrevných rodů. Jeho samotného pokousali, nebyl upírem odjakživa. Proto v této skupině i v celém upířím společenství má to nejmenší slovo. I zakrslík, jako je Uchiha co pořád ještě navenek stárne mu může udílet rozkazy.

Obyčejně mu to nevadí, ale dnes... Tomu lesu se neříká vlčí jen tak, i když s těmito psovitými šelmami by si dokázali lehce poradit. Problém je v tom, že by mohli narazit na jeho kamaráda, který se v tuhle dobu neumí ovládat. Ta představa ho děsí.

,,Kakashi?" zjeví se náhle vedle něj hnědovlásek. Musí mluvit dost nahlas, aby ho bylo v téhle šílené rychlosti slyšet. Tázaný nic neřekne, počká si.

,,Prohodíme se." Nechápe sice moc dobře proč, ale problém mu to nedělá. Na chvíli zpomalí a zařadí se až na úplný konec za Hinatu. Vypadá unaveně a to běží jen chvíli. Asi za to může slunce pomalu se klonící k obzoru. Zatracený zmetek, ten Uchiha.

Stereotypně běží neskutečně dlouhou dobu, jediné co se mění je okolní terén. A Hinatino tempo. Zpomaluje, čímž brzdí i Kakashiho. Ty dva nafoukanci vpředu o tom musí vědět, pochybuje že by byli tak zabraní do diskuze, kterou právě za běhu vedou.

Zrovna když se chce tmavovlásky zeptat, zda si nepotřebuje odpočinout, za sebou ucítí něco podezřelého. Otočí svou střapatou hlavu nazpátek, ale nepomůže si, nedokáže zdroj pachu identifikovat. Vlkodlak to ale být nemůže, do západu slunce zbývá ještě pár minut. Kakashi už otevírá pusu, aby dopředu křikl, že je něco v nepořádku, avšak před nimi se náhle zjeví les. Ten les. Pohlédne na oblohu, to nemůžou stihnout.

,,Sasuke!" zakřičí tak moc, jak jen mu to maska dovolí. Upíři sice slyší dobře, ale vítr mu rve slova od úst. Naštěstí ho oba chlapci uslyší a synchronizovaně se ohlédnou.

,,Nestihneme to." Přeci si toho museli všimnout. Jsou na téměř na kraji lesa a sluneční kotouč už z půlky zmizel.

,,Když sebou hodíte tak ano," dostane se mu vzteklé odpovědi, můžete hádat od koho. Stříbrovlasí chce ještě něco namítnout, ale nakonec raději sklapne. Nemá to cenu, teď se musí soustředit na běh. Běží sotva minutu, kličkují mezi stromy. Kakashi se sice raději pohybuje v jejich korunách, ale utíká za Hinatou. Samotnou ji tu nenechá.

Netrvá dlouho a teplé barvy slunečního svitu docela zmizí. S nimi i většina zvuků. Jsou v pomalu se uzavírající pasti. Trvá sotva minutu než za sebou uslyší dusot čtyř tlap. Nestihnou to, je pozdě.

,,Hinato rychle, na stromy!" vykřikne. Ví sice, že tak silného vlkodlaka jako je Iruka to dlouho nezdrží, ale mohli by mu zkusit utéct.

Dívka se vyděšeně ohlédne, což je ale při běhu lesem obrovská chyba. Zakopnutí o nějaký kořen na sebe nenechá dlouho čekat. Kakashi prudce zastaví, ale stejně se musí kousek vrátit. Zvíře je blízko, pár set metrů. Nesmí ji tu nechat, neodpustil by si to a Iruka pak taky ne. Těsně před tím než se dostane zpět k Hinatě, před něj seskočí starší Hyuuga a vytáhne svou sestřenku na nohy.

Zavrčení se rozlehne okolím přesně ve chvíli, kdy z křoví vyskočí obrovská hromada masa, chlupů a tesáků. Vystartuje po nejbližším jedinci, kterým je momentálně Kakashi. Stříbrovlasý stačí uskočit a bez váhání se rozeběhne. Neví kam, prostě pryč. Co nejdál od běsnícího monstra, které bylo ještě před pár minutami jeho nejlepším kamarádem. Po pár sekundách nabere neuvěřitelnou rychlost, přesto má pocit, že je žalostně pomalí. Z tak dlouhého pobytu na slunci je unavený. Pravidelné údery nohou, rychlejší než ty jeho, ho nutí nezastavovat. Jakmile narazí na vhodný strom, vyšplhá do jeho koruny a pokračuje dál. Ač se to zdá nemožné, i vlkodlak by se za ním dokázal vydrápat. Zvlášť zde, v lese složeného z listnatých stromů s nízkými větvemi. Zakleje, když si uvědomí skutečnost, že nejen že neví kam směřuje, ale také nic kromě běsnícího zvířete neslyší. Ostatní se ztratili a on neví, jestli je to dobře nebo špatně. Nepřeje jim dostat se taky do spárů monstra momentálně běžícího přesně pod ním, ale na druhou stranu... Neví jak tohle zvládne.

S neznalostí terénu by si možná i poradil, s velkým štěstím by se mu mohlo podařit i utéct, ale ne za téhle situace. Ten zatracený sluneční svit to všechno pokazil. Nepůsobí na ně tak jak si lidé myslí. Neseškvaří je za živa, funguje spíš jako vysavač. Bere jeho druhu veškerou energii, i když to ne každý pocítí hned. Jako třeba stříbrovlásek, do teď se cítil celkem v pořádku. Nyní mu už dělá problém doskakovat na větve tak, aby se neporoučel tvrdě k zemi. Přesto se snaží udržovat tempo, musí nějak uniknout dřív než mu dojdou síly.

Přesně ve chvíli kdy si ten fakt uvědomí se před ním náhle zjeví několik smrků a okolo nich jen pustá zem. Nemá kam skočit, nestihne se otočit, nedokáže zastavit. Jeho nohy a následně i břicho a brada se potkají se zemí. Konec, uvědomí si náhle. Skončil... bude roztrhán na kusy přítelem.

Na záda mu dopadne něco těžkého a zaryje mu to drápy do zad. V popudu sebezáchovy se přetočí a nelítostné monstrum ze sebe setřese. Sotva se stihne vyškrábat na nohy a už musí uskakovat před zubatým útokem na jeho hrdlo. Nenechá se zabít, rozhodně ne jen tak. Nechce zemřít, i když to tak někdy nevypadá. Navíc Iruka by si to neodpustil.

Postaví se do bojové pozice. Není tak těžké zapomenout na to, kdo se skutečně skrývá pod huňatou srstí. Teď nepotřebuje lítost. Nesmí prohrát, přestože opak je nemožný. Utéci nestihne a do rána nevydrží. Přesto musí něco vymyslet. Kvůli sobě, kvůli němu.

Aniž by si uvědomoval co dělá, udeří pěstí do půdy. Ta se citelně zatřese a vyvede tak z rovnováhy vlkodlaka právě se chytajícího k opětovnému útoku. Skokem se dostane k němu a hranou paže ho udeří ze strany do hlavy. Nepřemýšlí, jen koná. Zvíře to odmrští téměř až ke konci mítinky na které se právě nacházejí. Kakashi nezaváhá, doběhne k němu a pokusí se ho přišpendlit z zemi nohama. Nepovede se, zrovna když chce na tělo pod sebou dupnout je kousnut do holeně. Zasyčí a jeho oči získají rudou barvu. Volnou nohou div že nepřerazí vlkodlakovi tlamu a rychle ucouvne dozadu. Přecenil však množství času které si vyměřil k promyšlení dalšího kroku. Sotva sekundu poté je přiražen k zemi a je nucen zpříma pohlédnout do žlutých očí neznajících lítost nebo smutek. Už nemá sílu se bránit. Nechá kamaráda, aby skončil jeho mizerný život.

Čeká, vteřina se náhle zdá až nekonečná, jakkoliv otřepaně to zní. Ostré zuby se ale jeho hrdla nedotknou. Pár centimetrů před cílem vlkodlak rozezleně zavrčí a cukne hlavou do strany. Pokusí se znovu rozervat hrdlo muže, jenž mu bal ještě včera přítelem, ale nejde to. Výsledek je stejný. Kakashimu na chvilenku projede hlavou bláznivá myšlenka, že by se snad Iruka dokázal ovládnout své horší já. Teprv když už se šedivý čenich přibližuje po třetí mu dojede, co mu visí na krku.

Bleskově přezve šňůrku s jednoduchým stříbrným kroužkem a přitiskne ho někam, kde tuší vlčí srdce. Monstrum bolestně zavije a zhroutí se vedle něj v křečích. Kakashi mu pořád drží jedovaté stříbro na hrudi. Vraždí ho tak prostou a pro vlkodlaky smrtelnou zbraní. Kterou mu dal tento vlčí muž sám, když byl v lidské podobě. Už rok ten kroužek trochu se podobajíc prstýnku nosí na krku a dnes byl donucen ho použít. I přes řev v jeho hlavě to ale nedotáhne do konce. Rozmáchne se pěstí a uštědří škubajícímu se tělu přesnou ránu do spánku. Zvíře téměř okamžitě znehybní, je v bezvědomí.

Stříbrovlasý se sveze celým tělem na zem. V ruce položené už na své vlastní hrudi svírá kus kovu co mu právě zachránil život. Nezůstane tak dlouho. I když by nejraději počkal do svítání, nemůže. Je to riskantní. Zvedne se a se stříbrným kroužkem v kapse se vydá tam kde tuší nejbližší hranice lesa.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ivanitko Ivanitko | Web | 15. ledna 2014 v 10:53 | Reagovat

To bylo hustý, napětím jsem ani nedýchala. Bylo to úžasně napsané. Upíří schopnosti jsou zajímavé a dobře popsané. Ale Sasuke je pěkná sketa, to musím říct, ale ono se to k němu hodí. Celou dobu jak běžel Iruka za Kakashim jsem se obávala konce. Bylo jasné, že ho dohoní, ale co bude pak. Přece ho nenecháš zakousnout. A pak jak ho chtěl Iruka zakousnout a nemohl - že by se ovládl? A prd, stříbro. To jsi mě dostala. Není kousnutí vlkodlaka smrtelné?

2 suki ashikaga suki ashikaga | Web | 15. ledna 2014 v 14:20 | Reagovat

Dokonalý :-* ;-)

3 *-*kawaii*-* *-*kawaii*-* | Web | 15. ledna 2014 v 15:17 | Reagovat

Dokonalé :))

4 Seiya Seiya | Web | 15. ledna 2014 v 21:54 | Reagovat

[1]: No a já si ještě říkala, že to bude nuda :) Sasuke mě naštval v jedný povídce, tak je zase trochu za hajzla, ale počítám že v příštích kapitolách to kapku změním.
To stříbro mě napadlo jen náhodou, nejdřív jsem vážně uvažovala nad první možností, ale nehodilo se mi to tam.
No, vzhledem k tomu, že jsem pozměnila to slunce, tak smrtelné nebude, ale Kakashi rozhodně hned další den nebude úplně v pořádku.

[2]:

[3]: Arigato nastokrát vám oběma :)

5 a2l a2l | E-mail | Web | 20. ledna 2014 v 20:55 | Reagovat

Tak tohle byla jedna z nejlépe popsaných akčních scén, co jsem kdy měla tu čest číst! :O Teď lituju, že jsem si neudělala čas na čtení už dřív. Fakt super napínavá kapitola :-D

6 Seiya Seiya | Web | 20. ledna 2014 v 23:00 | Reagovat

[5]: Nechápu vás lidičky, já to opravovala asi třikrát, protože se mi to pořád zdálo moc okecávané. A ty tu píšeš tohle, no... Moc ti děkuju, vážně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama