Ledový polibek (ShikaNaru) - pro Kameko

26. ledna 2014 v 18:38 | Seiya |  FanFiction
Uf, že mi to trvalo. A stejně s tím nejsem úplně spokojená. No ale snad se ti bude líbit Kameko, i vám ostatním. Chtěla jsem sice napsat něco trošku víc hard, ale jaksi mám takovou sluníčkovu a přeslazenou náladu. Takže vzniklo tohle.
Upřímně mi dává daleko víc zabrat vymyslet příběh na zadaný pár, než když vymyslím děj a pak jen vybírám postavy. (Ale SasoDei se už píše Goldie, mám první odstavec :D).
Jo a vůbec neumím vymýšlet názvy povídek >,<
Varování: Shounen ai (co se týče omezení, opět nemám nejmenší ponětí. Buď bez nebo 12+)



,,Bachá, jedů!"ozve se křik kousek ode mě. Otráveně skloním hlavu, abych se podíval kdo ruší moje pozorování oblohy a jen tak tak se stihnu vyhnout černooranžové šmouze letící přímo na mě. Později se barevná skvrna ukáže jako Naruto, který právě skončil hlavou ve sněhu. Asi zkoumá, jestli by se už dalo lyžovat. Povzdechnu si a pomalu, velmi pomalu se k němu doploužím, abych mu pomohl na nohy. Vlastně na brusle.

,,Nepořebuju pomóóóc," odstrčí blonďák mou nabízenou ruku, ale vzápětí skončí znova na zádech. ,,Au! To bolelo, dattebayo," začne si mnout hlavu jako by právě dostal pěstí od Sakury. Povzdechnu si znovu a již podruhé napřáhnu ruku tentokrát i se zdviženým obočím. Modroočko ji nakonec se zamručením přijme a nechá se vytáhnout na nohy. Sice vůli tomu trochu zavrávorám, ale rozhodně si nenatluču.

,,Co tam kujete vy dva?" Otočím se za hlasem, volá na nás Neji. Dost dobře nechápu, jak může bruslit pozadu se založenýma rukama a ještě se koukat kde co lítá. Očividně má talent na všechno.

,,Jel jsem přemluvit Shikamara, aby se taky hnul z místa," zakřičí nazpátek. Protočím oči a už mám na jazyku další odmítnutí, když se kolem prořítí pro změnu zelená šmouha, kterou identifikuji jako Leeho. Na rozdíl od Naruta on svoji dráhu koriguje, ale asi nepočítal s tlakem který okolo sebe vytváří. Prosviští těsně za blonďákem a ten ztratí i poslední zbytky rovnováhy. Poroučel by se, dnes už postodvacáté, k zemi kdybych ho nezachytil.

Naruto se na mě dívá celkem zaraženě a překvapivě se ani moc nemá k tomu, aby přenesl svou váhu zpátky na vlastní nohy. Pohled mu opětuji aniž bych se nějak pohnul, nechám blonďáka prakticky pod sebou. Hlavou mi probleskne myšlenka o jeho vskutku krásných očích a vzápětí mám chuť zabořit hlavu do sněhu já. Na co můj mozek myslí? Asi už je tak znuděný, že zkoumá kde co a přiřazuje tomu úplně nelogické vlastnosti. Protože já si o Narutovi nemyslím, že je hezký! Ne, vážně... Možná.

,,Budete tam stát ještě dlouho, hrdličky?" ozve se znova Neji. Naruto v ten moment zčervená, jako by si snad až teď uvědomil, jak dlouho v téhle pozici stojíme. Asi to vypadá vážně divně, takže ho raději vytáhnu zpět do přijatelné polohy. Aniž bych se na něco ptal nebo vysvětloval své chování odjedu o kousek dál. Musím si dávat pozor abych se nepřerazil, nikdy jsem neuměl bruslit, tudíž své myšlenky věnuji jen snaze o udržení rovnováhy. Což je dobře, nechci vědět k jakému závěru bych došel, kdybych přemýšlel o minulých minutách a jednom blonďatém třeštidlu.

,,Hele, co takhle si dát závod?" projede okolo něj znovu se culící Naruto, naštěstí o něco pomaleji než prve. Protočím oči a se zamumláním o tom, jaká by to byla otrava se začnu šinout ke kraji. Potřebuji se vyspat.

,,Jasně! Síla mládí zvítězí!" slyším za sebou nadšeného Leeho. Kodrcám se dál, naštěstí mě už nepřemlouvají. Asi vidí, že mě nepřinutí ani jezdit, natož závodit. Výkřik a rána mě donutí se otočit nazpět. Blonďatá hlava zmizela opět ve sněhu vedle rybníka, ale nezdá se, že by jejímu majiteli bylo něco vážného. Zato zbylí dva kluci ležící opodál vypadají potlučeně. Opatrně, ale v rámci možností rychle se tam rozjedu.

,,Jste v pořádku?" Zajímám se jakmile úspěšně zabrzdím. Lee se už drápe na nohy, zato Neji jen sedí a drží se za ruku. Netváří se, že by mu bylo do smíchu.

,,Kso... Asi jsem si-Au!" zaškaredí se, když zkusí paži narovnat." Zlomil ruku," zamumlá skrze zaťaté zuby. Kleknu si vedle něj a pouze pohledem zhodnotím situaci. Nikde není ani kapka krve, tudíž bude mít hnědovlásek nejspíš pravdu.

,,Ninja si zlomí ruku na bruslích," zavrčí rozezleně. Nekomentuji to a raději požádám zelenou šelmu aby mi s ním pomohl.

,,Dovedu ho do nemocnice, ty jsi vytáhnout Naruta," pohodí hlavou Lee k blonďákovi, když všichni bezpečně stojíme na svých. Pokývu hlavou a loudavě se rozjedu zpátky. Naruto se už se sněhu vyhrabal, ale nevypadá to, že by se chtěl v nejbližších chvílích zvedat. Stále ze sebe oprašuje sníh a říká si sám pro sebe nějaké nadávky.

,,Ty jsi v pohodě?" optám se, i když nepochybně uslyším kladnou odpověď. Naruto ke mně zvedne mírně překvapený pohled. Má trochu růžové tváře, asi od té zimy. Od kdy si všímám takových detailů?

,,Samo, neměl bych být?" Přestane ze sebe oprašovat sníh.

,,No, jen že Neji si asi zlomil ruku..." protáhnu a zívnu.

,,Có?" Div že mě neporazí jak se začne vehementně drápat na nohy, aby lépe viděl. Ale ti dva už zmizli jak jsem si povšiml.

,,Lee ho dovede k Tsunade," zmíním se jakoby mimochodem než stihne začít vyvádět. Úsměv mu sluší víc. Ále, Shikamaru k čertu s tebou a tvýma myšlenkovýma pochodama.

,,Tak to je fajn. A co ty?" Otočí se na mě opět s úsměvem od ucha k uchu.

,,Já? Já jsem nezávodil, tak co by..." ani mě nenechá dokončit pořádně větu.

,,Ale ne, myslel jsem jestli si konečně zajezdíš. Když tu ti dva nejsou tak se ti nikdo nebude smát, že to neumíš." Dá si ruce za hlavu, aby s nimi vzápětí začal mávat, jelikož nedokáže pořádně stát. Pak kdo tu neumí bruslit.

,,Nebruslím protože - Hej, Naruto!" Blonďáka moje výmluvy asi přestali bavit, jelikož mě popadne za ruku a začne mě táhnout. Jako zázrakem se hned po pár metrech nezřítíme. Naruto musí jet kvůli mé váze pomaleji a tak nejspíš lépe drží rovnováhu. Nakonec to dokonce vypadá, že bruslí i celkem obstojně a má dost velkou sílu.

,,Ty..." ani se neobtěžuji dokončovat větu. Uzumaki mě někde uprostřed rybníka pustí a zařadí se vedle mě.

,,Tak pojeď, vždyť je to super zábava!" Zakření se. S povzdechem se opatrně zkusím jednou nohou odrazit, ale málem spadnu. Naruto mě naštěstí chytí za ruku a přizpůsobí se mému pomalému tempu. Ještě jednou se na něj s výrazem mučedníka podívám, ale zkusím to znovu. Jde to lépe, i když musím hned položit ostří zpět na led. Naruto řekne něco povzbudivého, avšak já jeho hlas zas tak moc nevnímám. Soustředím se na pohyby nohou a jeho ruku, která mě jistí.

Zkouším se odrážet znovu a znovu. Naruto koriguje náš směr, takže se nemusím starat kam vlastně jedu. Koukám se pod nohy a po chvíli se začnu i maličko usmívat. Vlastně to není tak strašné.

Tenhle názor mi vydrží jen do chvíle, kdy mě ruka která mě měla jistit strhne dolů. Nestačím ani vykřiknout a už se kloužu někam pryč. Nenarazil sem ale na led, jak bych předpokládal, ale poměrně pohodlné tělo.

,,Kso, to bolelo,"ozve se kousek ode mě. Zvednu hlavu, abych si potvrdil, že ležím na klejícím Narutovi. Musel mě stihnout ještě stáhnout na sebe, když jsme padali. Chudák asi dostal pěknou ránu na rozdíl ode mě.

,,Promiň, nějak jsem zakopl nebo co," mne si zátylek a i přes bolestný výraz se na mě snaží usmát. Pár vteřin na něj ještě koukám, než si uvědomím v jaké poloze to pořád jsme. Zase, jako by nestačil ten pád kvůli Leemu. Zvednu se do kleku, ale dál se zvedat nehodlám. Zůstanu nad Narutem a zběžně jeho tělo přejedu očima. Nevypadá to na nějaké viditelné zranění. To ale nic neznamená.

,,Shikamaru co to..." začne když se k němu nakloním. Raději mlčím a ohmatám mu zezadu hlavu. Necítím nic co by nasvědčovalo tomu, že by jí snad měl rozbitou. Už se chci znovu stáhnout, když můj zrak omylem sklouzne k jeho očím. Zatraceně, zase! Zase ty nelogický myšlenky, zase ten jeho pohled.

,,Naruto." Nakloním se o kousíček blíž, než mi dojde co to dělám. Zavřu oči a rychle se zase odtáhnu. ,,Promiň já-" nedořeknu. Něco mi narazí do nohy a já se zřítím zpátky na tělo pod sebou. Přesněji řečeno mě Naruto zachytí těsně nad ním, ale ani to nezabrání setkání našich rtů. Není to polibek, spíš jen dotek. Trvá několik vteřin než se sám odtáhnu, jelikož blonďák se k tomu nemá.

,,Co..." zase mi dojdou slova. Nevím co říct, navíc Naruto se na mě dívá tak... prosebně. Jako by chtěl abych to zopakoval? Nevím jestli mám, nebylo mi to nepříjemné. Vlastně se přistihnu při myšlence, že se mi to líbilo. Ale najednou nějak nevěřím svému úsudku. Zrovna já.

Rozhodnu se, že to risknu. Aniž bych zavřel oči, spojím znovu naše rty a tentokrát se zkusím i nějak zapojit. K mému, vlastně ne tak úplně, překvapení mi Naruto začne okamžitě odpovídat. Líbáme se zlehka, jako by jsme se oba báli a čekali kdy to ten druhý ukončí. Nestane se tak, přesto udržujeme polibek suchý a ani jeden se o nic vášnivějšího nepokouší. Ne že bych já nechtěl.

Nakonec nám dojde vzduch a prostě se musíme odtrhnout. Naruto se na mě mírně omámeně podívá s ruměncem na tváři. Teď už se ani nebráním v duchu si říct, že vypadá opravdu roztomile. Zapřu se jednou rukou vedle jeho hlavy a pravačkou ho pohladím po tváři.

,,Co to děláme?" zašeptá potichu, sotva pohne rty. Nic neřeknu, jen mu odhrnu několik zbloudilých pramenů z čela a přiblížím se na milimetry k jeho obličeji. Cítím jak zatají dech.

,,Nevím," šeptnu upřímně a znovu ho políbím. Naruto tak nějak úlevně vydechne přímo do mích úst a své ruce dosud spočívající na mých ramenou přesune na mé záda. Polibek ukončím brzo, dřív než ho stihneme prohloubit.

,,Zmrzneš," vysvětlím krátce, když uvidím jeho nechápaví výraz. Ač část mého mozku (a jiné části těla) protestuje, slezu z něj a pomůžu mu do sedu. Naruto se s zasyčením chytí za hlavu, asi se do ní přeci jen praštil. Přitáhnu si ho na klín a dám mu lehký polibek na spánek.

,,Jsi v pořádku?" ptám se potichu, přestože není proč šeptat. Upře na mě svůj modrý pohled a po chvíli trochu ostýchavě, málem že zapochybuji zda mi na klíně skutečně sedí Uzumaki, zamumlá.

,,T-teď už jo." Usměji se, což mi opětuje a společně se nějak posbíráme na nohy. Chytnu Naruta kolem pasu a opatrně se rozjedu směrem ke Konoze. Přeci jen, na tu hlavu se musím pořádně podívat. Nejlépe v mé posteli se zataženými závěsy.







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 26. ledna 2014 v 20:01 | Reagovat

paráda :3 není nic lepšího, než si u večeře něco pěkného přečíst o.\\ :3

2 Kameko Kuroi Kameko Kuroi | 26. ledna 2014 v 21:40 | Reagovat

Ano, tak právě jsi mou povídku dost značně potopila. Píšeš úžasné, chtělo by to druhý díl i s yaoi...prosím?

3 Seiya Seiya | Web | 26. ledna 2014 v 21:48 | Reagovat

[1]: To je ta správná kombinace :) Děkuji.

[2]: Gomen, měla jsem vážně divnou náladu... Napíšu ti ho po povídce pro Goldie, ju?

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 27. ledna 2014 v 0:01 | Reagovat

Divím se, že se Shikamaru tak přemohl. Ale bylo odlehčené čtení a pokračování by taky nebylo špatné. Shiki je dobrý postava, ale nikdy nevím jak ho donutit, aby něco dělal.

5 Seiya Seiya | Web | 27. ledna 2014 v 17:54 | Reagovat

[4]: Pokračování už promýšlím :) Já o tom taky dost přemýšlím a pak to stejně vždycky dopadne OOC.

6 Eli Eli | E-mail | Web | 16. února 2015 v 22:47 | Reagovat

Muhihihihi :3 To bylo tak krásné :3 A já zrovna taky plánuju psát na ShikaNaru... buhuhhu :3 :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama