Nevinná noc 2/2

11. ledna 2014 v 18:10 | Seiya |  Originální
Nestíhám, vím není třeba to sem psát :) Jelikož mi to psalo už dost lidí a tak se ještě jednou omlouvám. Výmluvu nemám, ale to je celkem fuk.
Jo a měla bych se naučit držet jazyk za zuby. O tomhle blogu totiž ví i někteří lidé, u kterých bych byla ráda, kdyby si o mě mysleli, že jsem normální. Hm, můj problém no.
Takže druhá část, i když se mi teda líbí trochu míň.
Varování: Yaoi, 15+



Celou cestu ke mně domů se smějeme všemu možnému i nemožnému, byť Aki je ještě trochu křečovitý. Jen jednou si se mi ho podaří rozesmát tak, že málem narazí do pouliční lampy. Naštěstí fyzicky a relativně i psychicky v pořádku dorazíme do menšího omláceného domu. Už se ani neomlouvám za jeho špatný stav, Aki si musel za ta léta zvyknout. Pošlu ho do koupelny, jelikož vypadá spíš jako by hulil než plakal a sám jdu najít matku. Sedí na kuchyňské lince a kouří, zase. Když ze mě vyleze co chci nejdřív se mě velmi hlučně ptá co si myslím a teprve po pěti minutách mě nechá to vysvětlit. Poté ji ještě musím chvíli přesvědčovat, ale nakonec situaci s přehledem zvládnu a jsem poslán do svého pokoje.

Na chodbě potkám Akiho, jehož momentálně mokré vlasy se zdají být ještě delší než obvykle. Nechápu, že může stát rovně, já mít tohle na hlavě tak mě pořád bolí krk.

,,Problémy?" zeptá se, zatím co si snaží vysušit vlasy ručníkem. Vezmu mu ho, postavím se za něj a převezmu nemožný úkol vysušit jeho kadeře. Teď, když jsou mokré se dokonce trochu kroutí, což jak mi Aki říkal, ho neskutečně štve.

,,Ani ne. Spíš to šlo přesně podle očekávání," pronesu trochu hlasitěji, aby mě slyšel. Trochu sebou šije a to jsem obzvláště jemný. Ono taky kdybych mu hlavu začal drhnout silněji, v životě by to nerozčesal.

,,Nechci dělat problé- Au!" Škodolibě se usměju a otočím ho čelem k sobě.

,,Pokaždý, když řekneš něco takového, tě to čeká znova," vysvětlím náhlé zatahání za pár pramenů jeho vlasů. Krom toho vážně nedělá problémy, matka se takhle chová jen když má sentimentální náladu, i když to tak nevypadá. Měla by si znova najít chlapa, ale říkat jí to nebudu.

,,Pf, radši mi řekni kde máte fén, jinak budeš mít mokrej gauč," zakloní hlavu, div že nezačne vytírat podlahu. Vrátím se do koupelny a zatím co přemýšlím, kam by matka mohla schovávat fén na něj začnu mluvit.

,,Postel si chtěl říct. Z pohovky lezou péra, na tom se nedá ani sedět natož spát." Vytáhnu něco, co by se dalo považovat za starý fén na vlasy a vrátím se zpět na chodbičku. Aki se snaží trochu si rozčesat cucky ve vlasech, které se mu tam i přes mou opatrnost udělali. Hold nejsem zvyklí, sám mám vlasy tak střapaté, že se nedá poznat zda jsou či nejsou učesané.

,,Jaká postel?" ptá se nechápavě, zatím co si ode mě přebírá fén a druhou si snaží vyrvat zaseknutý hřeben z ofiny. Rozhodnu se mu pomoc, stejně za to můžu já.

,,Moje. A nechci slyšet žádné námitky. Moje záda už jsou na gauč zvyklí, zato ty by ses zítra nepostavil." Stoupnu si za něj a zatím co on si suší levou, snad už nezacuchanou stranu vlasů, já pročesávám zbytek. Přístroj už není nejmladší aby vysloveně řval a tak se v takové blízkosti dobře slyšíme.

,,Ty jsi pako, já se ti nasyslím do baráku a ještě bych tě měl vyhnat do obýváku. Na to můžeš zapomenout."

,,Nemáš moc na výběr, další volnou postel nevedu." Kleknu si za něj a dál rozčesávám vlhké rezaté vlasy. Neudržím se a v duchu na adresu jejich majitele pronesu pár obdivných slov. Mít něco takového na hlavě já, hned je zničím. Musí se o ně asi hodně často starat, ale výsledek stojí za to.

,,Tak budeme spát spolu," prohlásí nevzrušeně, jako by to byl úplně obyčejný kompromis. Což taky je, na co zase můj chorý mozek myslí. Chci pokračovat v česání, avšak zjistím, že nemám co. Vzhlédnu a střetnu se s párem modrých očí, které na mě zvědavě shlížejí. Aki se ke mně otočil čelem a stále si sušíc vlasy, na mě s povytaženým obočím zírá. Až teď si uvědomím, že před ním stále klečím. S narůžovělými tvářemi se zvednu a raději rychle zapadnu do koupelny.

Ve sprše strávím celou půlhodinu, než usoudím, že nadávek, studené vody a zahánění špatných myšlenek bylo dost. Hodím na sebe nějaké staré tričko a tepláky, načež mi dojde, že jsem Akimu nedal nic na převlečení. Snad už za tu dobu co jsem byl ve sprše neusnul, jelikož pochybuju, že by se mi hrabal ve věcech bez dovolení. Poslepu, jelikož se stmívá hodně brzo a mě se nechce rozsvěcet, se dopotácím ke svému pokoji.

Vnitřek pokoje osvětlují lampy z ulice a tak si všimnu kalhot hozených přes židli. Tričko ale nikde nevidím, takže se v celku klidně přesunu k posteli zlehka vklouznu pod deku. Aki leží zády ke mně a nevypadá nijak živě. Spíš pro sebe si zamumlám dobrou noc a otočím se na druhý bok.

,,Yoshi?" ozve se po chvíli tlumeně. Otočím hlavu, ale za sebe nedohlédnu. Naštěstí ani nemusím, během chvíle se mi okolo pasu obmotají dvě studené ruce, které s mě přitáhnou k sobě.

,,Vadí?" zeptá se opatrně. V odpověď vezmu jeho ruce do svých a zahřívám je. Vypadá to, že mu je zima, ani se nedivím. Topení nejspíš stávkuje, na což jsem já zvyklí, ale pro Akiho tu musí být Sibiř.

,,Vůbec ne," dodám raději a spokojeně se pousměju, když ucítím na krku jeho teplý dech. Je to příjemné, jeho tělo se postupně přestává třást a za chvíli mě jen prostě objímá. Je to možná trochu zvláštní, jelikož je menší než já, ale stěžovat si rozhodně nehodlám.

,,Hm..." ozve se zamručení, ovšem ne tak úplně spokojené.

,,Děje se něco?" optám se potichu a jemně mu stisknu ruce.

,,Jen jsem přemýšlel... Že bych ti měl přestat přidělávat starosti." Na to se mu v náručí přetočím, takže teď si koukáme z očí do očí z téměř zanedbatelné vzdálenosti. Ještě tak centimetr nebo dva a dotýkáme se nosy.

,,O čem to mluvíš?" zašeptám, sám neví proč. Asi mi přijde nesprávné přerušovat to relativní ticho. Neodolám a zapletu mu prsty do vlasů, on mě pořád objímá, takže to nevypadá tak divně.

,,Nejdřív na tebe křičím, pak tě bez jakéhokoliv práva líbám, pláču ti na rameni a teď se ti ještě nacpu do postele. Vážně bych se měl postavit na vlastní nohy. Nebo si taky dojít k psychiatrovi." poslední větu spíš jen zamumlá a sklopí oči. Pár vteřin se nic a nikdo nepohne, než s menším úsilím z pod sebe vypáčím i druhou ruku a zvednu mu bradu. Aniž bych ho pustil, nebo bral v úvahu jeho překvapený výraz, přitisknu své rty na ty jeho. Zlehka ho líbám, spíš jen se sem tam dotýkám jeho úst. Po ani ne půl minutě se odtáhnu a při pohledu na jeho výraz mi zacukají koutky úst.

,,Teď jsme si kvit," šeptnu a pohladím ho po tváři. Poté ho raději dřív než se vzpamatuje přitisknu k sobě, ruce spojím za jeho zády a zavřu oči. Doufám jen, že jsem něco nepodělal. Chci počkat, co na to Aki řekne, ale únavou se mi přivírají víčka a já nakonec během pár minut usnu i s ním v náručí.



Horký dech dopadající na můj krk.

Ruce přejíždějící po tvé hrudi.

Roztoužený pohled, kterým mě prosíš o víc.

Rty šeptající nemravná slůvka.

Mé jméno, sténané tvými ústy.

Hladové polibky neberouc konce.

Zpocené vlasy rozhozené po polštáři.

Pohyby uspěchané v zoufalé naléhavosti.

Růžové líce, vypadající tak rozkošně.



,,Aki..."



Vzdechy i slastný křik odrážející se od stěn.



,,Yoshi?"



Dvě navzájem propletená těla.



,,Hej, Yoshi!" prudce otevřu oči. Nade mnou se sklání, oblečený nutno podotknout, Aki s pro mě momentálně neidentifikovatelným výrazem ve tváři. Moje pozornost je totiž hned odvedena jinam. Přesněji řečeno, k malému problému v mích kalhotách. To by nebylo to nejhorší, kdyby se ho Aki lehce nedotýkal kolenem. Ten... zatracenej... sen!

,,Promiň," vykoktám hned jak jsem schopný otevřít pusu. Tohle se může stát jen mě. Nechci si ani domýšlet, co jsem ze spaní dělal či povídal. Se zarudlými tvářemi se chci zvednout, ale rudovlásek se ani nehne a nechtě mi tudíž ještě víc přitlačí na rozkrok. Než si to stihnu zakázat, z úst mi vyjde slastný povzdech.

Urychleně trhnu hlavou do strany a zavřu oči. Tohle se neděje, nesmí! Sotva pár sekund na to ucítím tíhu na své pánvi a stisk na zápěstích. Znovu vzhlédnu, abych se střetl s modrým vážným pohledem.

,,Aki..." vydechnu s nechtěným slastným podtónem, jelikož se ke mně začal naklánět a tím se v mém klíně znovu pohnul. Chci něco, cokoliv říci, ale jeho ústa mi to úspěšně znemožní. Líbá mě pomalu aniž by se snažil zajít dál, jako by sám nevěděl co přesně dělá. Nevím sice co přesně tohle znamená, ale po chvíli se zapojím a sám obkroužím jeho rty špičkou jazyka. Bez zaváhání mi odpoví a sám mi vyjde vstříc. Pořád udržuje pomalé tempo. Nutí mě do polibků vzdychat, tím jak pohybuje svým pozadím a dráždí mě tak na nejvyšší možnou míru.

Pustí mi levou ruku, čehož okamžitě využiju a přitáhnu si ho ještě víc k sobě. Teď je mi jedno z jakého důvodu tohle dělá, jediné co vím je, že to chci. Aki se ode mě maličko odtáhne, ovšem ne z důvodu, že by chtěl přestat. Přesune svou váhu na kolena a jeho levačka vklouzne za lem mích tepláků. Trochu se nadzvednu, jelikož ho chci dál líbat, v čemž mi mnohem vášnivěji než prve vyhoví.

Jednu ruku zapletu do jeho nádherný vlasů, které okolo nás visí jako opona, skrývající nás před okolním světem. O druhou se opírám, i když udržet rovnováhu, zvlášť když Aki ještě přidá na rychlosti, je téměř nemožné. Brzy to nevydržím a s výkřikem jeho jména se zhroutím zpátky na postel, aby mě v příštím okamžiku zasáhla mohutná vlna orgasmu.

Až po téměř minutě si uvědomím, že mě někdo, kdo asi, objímá. Trochu se strachem se podívám do strany, ale spatřím jen mírně se usmívající se klidnou tvář.

,,Líbilo?" optá se s trochu větším úšklebkem, evidentně se musí bavit nad mým výrazem. Unaveně mu přejedu konečky prstů po tváři, víc si nedovolím dokud nezjistím co to mělo a bude znamenat.

,,Ani nevíš jak moc," jdu s pravdou rovnou ven. ,,Aki, proč jsi..." nějak větu nedokončím. Ani nemusím, modroočko mi hned odpoví.

,,Protože jsem chtěl. Dost... dlouho, abych se přiznal. Ale, teprve od té cesty vlakem jsem o tom začal reálně uvažovat." Trošku mu zmatní tváře, ale statečně na mě hledí dál. Mám to chápat tak, že on mě chtěl už nějakou dobu? A myslí tím jen do postele, nebo na vztah? Polknu a na poslední otázku se zeptám na hlas.

,,Pokud by jsi chtěl...? Já tě mám rád už nějakou dobu a chci s tebou být. Ve všech rovinách." Doslova mi visí pohledem na rtech. To už se musím usmát a políbit ho. Jen lehce, jako odpověď na jeho otázku.

,,Chci," vydechnu ještě potichu. Poté se na mě Aki úplně nalepí a já mohu na svém stehně ucítit něco tvrdého. Troufám si tvrdit, že moc dobře vím co to je.

,,Tak to by jsi mohl něco udělat s tímhle," zahihňá se těsně před tím, než se nad něj tentokrát vyhoupnu já.







 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Nej žánr povídek?

Yaoi
Shounen-ai
Jiné

Komentáře

1 QGAnna QGAnna | 11. ledna 2014 v 19:56 | Reagovat

yay! :-D

2 Ivanitko Ivanitko | Web | 11. ledna 2014 v 20:55 | Reagovat

To byly obraty. Aki má fakt zvláštní charakter, kde je zkombinované kde co. Ve výsledku je to něco nového a neokoukaného.

3 Seiya Seiya | Web | 11. ledna 2014 v 23:44 | Reagovat

[1]: Beru to jako kladnou reakci :)

[2]: Takže jeho charakter nevypadá neuvěřitelně? Já jsem místy pochybovala, že by se mohl takhle někdo chovat, i když jsem ho z části psala podle skutečné osoby. Děkuji ^^

4 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 12. ledna 2014 v 17:22 | Reagovat

Ou jé, Seiya válí XD
nádherné :**** z tebe by měla být spisovatelka...nebo rovnou mangaka :D kreslit umíš užasně a psát jakbysmet :D nechceš teda vyprodukovat nějakou svou vlastní yaoi mangu? mangaka není špatné povolání :D :*

5 Seiya Seiya | Web | 12. ledna 2014 v 22:18 | Reagovat

[4]: Uh, uhm *červená jak rak* Já a spisovatelka nebo mangaka? Dobře psát? Jak jsi na tohle přišla, vždyť já nic neumím. Oboje dělám jen proto, že mě to baví, nemám šanci se tím uživit. Ale děkuju, zahřálo mě to u srdce :) No, i když... Česká yaoi manga ode mě... Hm, možná až se (jestli) naučím krestlit bez předloh.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama