Valentýnské oslavy

14. února 2014 v 22:09 | Seiya |  FanFiction
Páč Kameko je zlá a donutila mě to napsat :D Dobře, nedonutila :) Poprosila mě o něco na pár DeiIta, s tím, že jí OOC nevadí. No tohle si asi nemyslela, ale hold smůla :D Chtěla jsem sice nejdřív dopsat LeviEren jednorázovku, ale včera a předevčírem mi bylo šíleně zle. Nuž, doufám, že se vám tato blbost bude líbit, málem jsem dostala poznámku, jelikož jsem nedávala pozor a psala tohle.
Pár: DeiIta
Varování: AU, OOC, 12+ (Yaoi máš v Sasanově pobůhvíkolikáté, Kami :D)


Vzrušené sílící šeptání kolem nasvědčuje, že nebude trvat dlouho a vyrazí. Každý se na dnešní den a noc těšil, nejvíce asi ti, kteří na slavnost šli letos poprvé. Oslavy svatého Valentýna měli být vskutku velkolepé, každý o nich mluvil jako o třetím nejhezčím svátku. První dvě příčky pochopitelně zabírali Velikonoce a Vánoce. Blonďák stojící někde na kraji davu je jedním z těch nejmladších účastnících se letošních oslav. Teprve nedávno dostal křídla a s nimi i právo nazývat se strážným andělem. A právě pro ty a jejich hostitele jsou slavnosti přístupny. Tento rok vše připravují elfové, rasa s nimiž se mají mimo jiné tímto udržovat přátelské vztahy. Deidara je ještě nikdy neviděl, na zemi je pár týdnů a tudíž ještě žádného elfa nepotkal.

Konečně se ozve zacinkání. Není nijak silné, přesto dokáže přehlušit vše ostatní. Přidává se další a další, každé trošku jinačejší a brzy začne tvořit melodii. Už ani není potřeba sykat na všechny strany, nic kromě zvuků lesa a zvonků není slyšet. Ovšem ani vidět, Deidara nepatří mezi ty nejvyšší a k bráně před kterou se shromáždili nedohlédne. Když se zepředu začne šířit obdivné šepotání, trochu zmateně natahuje hlavu a na chvíli dokonce zauvažuje, že by zhmotnil své křídla a trochu popolétl. Nakonec není třeba, během chvíle uvidí jak špičkou brány začne prosakovat nazlátlé světlo a vzápětí z ní vyletí motýli. Ne ti obyčejní, zářivě modří a světélkující. V tisících se vznesou nad jejich hlavy a dál zvoní, oni musejí vydávat tu nádhernou melodii.

Pár sekund se ještě třepotají nad hlavami hostů, než se v malých chumlech usadí na větvích stromů lemujících pěšinu a utvoří tak malé modré lampičky. Deidara málem zapomene, že by se měl také rozejít k bráně kam mezitím začali proudit davy andělů. Za tlumeného a už nepravidelného cinkání a začne rovněž hrnout vpřed, je zvědaví co ho čeká uvnitř pokud pouhé pozvání bylo takto krásné.

Trvá dlouho než Dei projde, kolem je pěkná tlačenice. Jak jsou andělé obvykle zdvořilí, tak dnes se chovají jako obyčejní lidé. Všechno jen ať tam jsou první. Když však spatří mýtinu, která se jako malý odlišný svět skrývala za bránou, usoudí že za těch pár modřin to stálo. Elfové si museli dát dost práce, přesto výsledek nevypadá přeplácaně.

Zelené světlo se mísí spolu s přírodním, které je tlumeno poloprůsvitnou vrstvou něčeho, co není ani látka ani mlha vznášející se vysoko nad jejich hlavami. Prostor je z části zaplněn ozdobně vyřezávaným dřevěným nábytkem, avšak většina těch co si potřebovala sednou se uvelebila na měkké zemi. Uprostřed palouku je volný prostor, nejspíš sloužící jako parket. Všude je spousta květin, hlavně ve žlutých a modrých barvách. Některé Deidara v životě nespatřil, zvlášť ty velké jako on sám jsou impozantní. To je jen zlomek všech vjemů, které si v několika sekundách stihl zapamatovat. Určitě tu někde jsou i další motýli, jejich cinkání se prolíná se zvláštní hudbou, kterou utváří několik elfů opodál. Ano elfové, na ty se chtěl podívat.

Mine několik nazdobených stolů, ovšem k pódiu s hudebníky se prodírat nemusí. Elfové se jakoby odnikud vynoří sami, najednou jsou tu desítky překrásných stvoření se zašpičatělýma ušima. Někteří se ihned zdraví s anděli, většina mírnou úklonou, ti odvážnější polibkem na hřbet ruky. Elegantní rasa, přesně jak se vypráví.

Po chvíli rozhlížení by se Deidara rád dal s někým do řeči, ovšem vzadu v mysli se mu rozsvítí varovné světélko. Ošije se, zrovna teď se musí jeho svěřenec dostat do problémů. Ovšem ani ho nenapadne to nechat jen tak, je anděl strážný a podle toho se také zachová. Nejspíš sice prošvihne úvodní řeš, ale to nějak přežije. Prodere se zpátky k bráně a na chvíli zavře oči. Když je po pár vteřinách otevře, znovu cítí na svých zádech tíhu křídel. Protřepe je a rychle se rozletí pryč.



^/_\^ ^.||



Blonďák přistane na dvacet metrů od brány s mírně zasmušilým výrazem. Tuší, že o mnoho zábavy přišel, ale co může dělat. Naruto je pěkný poděs a dalo se čekat, že zase spadne do nějakého průšvihu. Ten kluk má štěstí, že je dost svědomitý, i když to všichni jeho rasy. Spěšným tempem se vydá zpátky na oslavu, je teprve pozdní odpoledne a určitě ho ještě dost věcí čeká. Možná by se mohl i s někým seznámit, když je ten Valentýn... I když kdo by chtěl být se strážným andělem, který pořád někde lítá. Doslova. Naštěstí jeho svěřenec už dorazil bezpečně domů a snad nic neprovede.

I přesto jak je zabraný do svých myšlenek si nemůže nevšimnout těla ležícího na kraji cesty. Nevypadá, že by dotyčný byl při vědomí. Deidara neváhá a rozeběhne se k němu. Ví, že osoba není mrtvá, jako anděl by to vycítil a o to silnější je instinkt jež ho nutí pomoci. Přiklekne k hlavě mladého muže, jak si všimne a odhrne mu dlouhé černé prameny z obličeje. Je... krásný. A taky neuvěřitelně bledý, okřikne se v duchu. Zašpičatělé uši ukazují na elfa, avšak tahle barva vlasů a tmavé barva oblečení jež má na sobě jsou pro jeho rasu netypické. Ledaže by to byl... Ale ovšem, tohle musí být jeden z takzvaných měsíčních elfů. Je jich málo, ale jsou o to silnější než jejich příbuzní. Ovšem mají jednu podstatnou slabinu, nesnášejí světlo. Tak co tu dělá tenhle, když je ještě den?

Deidara přestane myslet a začne konat. Ten muž musí nutně z dosahu slunečních paprsků a sám se nezvedne. Přehodí si proto jednu jeho paži přes rameno a namáhavě ho vytáhne na nohy. Původně s ním chtěl odletět dovnitř, ale nechce kazit zábavu a navíc cítí, že černovlásek už dlouho sluneční nápor nevydrží. Zamíří proto rovnou do lesa, ten je sotva na krok. Ujde však sotva pár metrů a dojde mu, že takto se daleko nedostane. Bez křídel je skoro jako obyčejný smrtelník, ale v tak hustém stromoví je nemůže zhmotnit. Naštěstí blízkost stromů má i svou výhodu a během chvíle se značně setmí. Není to sice úplná tma, ale instinkt mu napovídá, že to bude stačit.

Položí neznámého na zem a opře ho o jeden z masivních kmenů. Někteří andělé sice umí léčit, ale on je na to moc mladý. Jeho přítomnost sice vyvolává v ostatních pocit bezpečí a klidu, ale to mu teď těžko pomůže. Nejdřív musí tmavovláska nějak probrat a Deidaru přirozeně nenapadne nic jiného, než elfa mírně profackovat.

,,Hej, vstávej. Slyšíš?" Nechce mu ublížit, nemá tohle v povaze, ale jak jinak ho má probrat? Možná by vědě- ale kuš, na tohle myslet nebude. Černovlasý se trochu zavrtí a pomalu otevře oči. Mají stejnou barvu jako jeho vlasy, musí to být měsíční elf. Vypadá zmateně, očividně neví co se děje, natož kdo se k němu sklání.

,,Jsi v pořádku?" zeptá se na to první co ho napadne a zároveň nejvíce zajímá. Neznámí pod ním si jazykem navlhčí rty, v pořádku rozhodně nevypadá.

,,Já..." začne nakřáple, ale v pokračování ke kterému se stejně moc nemá ho zastaví prst na jeho ústech.

,,Radši nemluv." Deidara na něm vidí, že je zesláblí, přesto se musel zeptat. Teď když zná jeho stav se nabízí otázka co dál. Nemůžou tu zůstat, tenhle elf potřebuje úplnou tmu nebo nějaké umělé osvětlení. Sem pořád ještě slabě proniká slunce, tudíž se těžko vzpamatuje. Jenže kam má jít. Bezradně se rozhlédne, ale nic kromě stromů nevidí. Někde tu však musí být úkryt, kde byl tmavovlásek předtím. Naneštěstí neví, kde elfové bydlí. Něco však udělat musí.

,,Odnesu tě." Sice neví kam, ale třeba bude mít štěstí. Mohl by, vzhledem k tomu kdo je. Tentokrát ho vezme rovnou do náruče, akorát by táhl nohy za sebou a to by mu nepomohlo. Není nijak těžký, vlastně spíš podezřele lehký. Možná je to další znak elfů, to už neví.

Začnou se proplétat mezi stromy, avšak na nic nenarazí. Vyčerpaný elf má tvář zabořenou v Deidarově rameni a dýchá čím dál tím nepravidelněji. Blonďák brzy usoudí, že takhle to nepůjde. Ať chce nebo ne, bude muset ukázat svou plnou podobu, i když si křídla pravděpodobně roztrhá a větvičky. Ale aspoň trošku pomůže tomu třesoucímu se stvoření a to je nejdůležitější.

Zastaví se a jako už dnes jednou zavře oči. Neznámí v jeho náručí po chvíli úlevně vydechne a trochu se uvolní. Takže to zabírá i na elfy, jediné štěstí. Deidara složí křídla co nejtěsněji k sobě, ovšem moc mu to stejně nepomůže. Každým krokem si je trhá a to není právě příjemné. Do peří má totiž materiál který táhne na zádech dosti daleko. Neví jak by ho popsal.

Zasykne už nahlas, tohle bylo opravdu bolestivé. Černovlásek k němu zvedne hlavu a podle jeho udivených očí mu až teď dojde, kdo ho to vlastně nese. Nic ale neřekne, jen na Deidaru kouká. Ani jeden z nich nepromluví, dokud konečně nedorazí na místo které hledali.

,,Není tohle jeden z vašich domů? Stačí když kývneš nebo zavrtíš hlavou." Deidara se natočí tak, aby elf dobře viděl. Chce souhlas k tomu, že smí vstoupit, jelikož si je jistý kam právě dorazili. Pokud by dovnitř nesměl, těžko by mu to neznámí potvrdil.

Ten ale pokývá hlavou, jistě že obydlí ze dřeva a jiných přírodnin je elfí. Také je na tak odlehlém místě uprostřed lesa, že musí sloužit jeho druhu. Dei vejde dovnitř, trochu nešikovně za sebou zavře a po krátkém rozhlédnutí položí elfa na postel. Ještě než se začne shánět po čemkoliv se pořádně protáhne a rozprostře křídla téměř do celá šířky místnosti. Ví, že ho pravděpodobný majitel domu pozoruje, ale nehodlal je nechat zmizet. Jejich přítomnost uklidňovala, i když se do takového příbytku a situace nehodí. Pochyboval však, že by se svým bělostným oblečením a dlouhými zlatými vlasy působil jako anděl smrti a tak se otočil do místnosti pátrajíc po něčem co by mohlo vysílenému elfovi pomoci.

,,Polička," ozve se za ním. Deidara se na chvíli otočí, aby se usmál. Nejprve však zatáhne závěsy a rozžne několik svící. Přeci jen, čím lepší ochrana přes sluncem, tím lepší. Poté musí dvakrát mávnout křídly, aby dosáhl na nádobu, která byla na něj příliš vysoko. Udělá to automaticky, rozhodně se nechce vytahovat. Prostě není zvyklí brát si židli.

,,Hm, Andělika lékařská," pousměje se nad názvem byliny za které je odvar ve sklenici. Vskutku zajímavé. Otevře jednu ze skříněk a hned napoprvé natrefí na dřevěné kelímky, nejspíš normálně sloužící jako skleničky i hrníčky v jednom. Tenhle způsob žití se mu celkem zamlouvá.

Vrátí se zpátky k černovláskovi, který už vypadá lépe a dokonce se nějak zvládl dostat do polosedu. Deidara si přisedne a podepře ho. Přidrží mu nádobku u úst, přestože by to nejspíš zvládl sám. Má prostě potřebu se starat. Navíc, i když černovlásek musí být starší, vypadá teď dost zranitelně a roztomile. Což mu připomnělo, že nezná jeho jméno.

,,Jak se jmenujete?" Otázka překvapivě přijde ze strany tmavovláska.

,,Deidara, ale proč mi vykáš?" Nadzvedne Deidara obočí. To od rána, kdy se díval do zrcadla o pár desítek let zestárnul?

,,Zachránil jste mě a jsi-"

,,Anděl? A co na tom?" Deidara ho nechápe, tedy první důvod možná trochu ano, ale to není důvod k vykání. K děkování možná, ale tohle je podivné. Poposedne si, má špatně složené levé křídlo, ale musel by si ho položit za elfova záda aby ho přestalo bolet. Což raději neudělá, dokud mu tohle nevysvětlí.

,,Vy nevíte kdo jsem," zamumlá po chvíli tmavovlásek s pohledem upřeným na dno prázdného hrnku. Deidara mu ho vpáčí z prstů, zatím co přemýšlí co mu nedochází. Ví kdo to je, tak co tu mele?

,,Měsíční elf, ne? Jen tvé jméno neznám." Kašle na nějakou opatrnost, on by mu stejně nic neudělal i kdyby chtěl. Natáhne křídlo a opře ho o záda zahalená v černém plášti. Elf sebou nejprve cukne a zašilhá po teplé bělostné mase.

,,Itachi," představí se konečně. ,,Já... Děkuji vám, ale asi by jste měl jít." Což samozřejmě jen podnítí blonďákovu zvědavost. Jak by se mohl jen tak zvednout a odkráčet?

,,Myslím, že mi dlužíš aspoň vysvětlení. Proč jsi byl ve dne venku a proč mě vyháníš." Pořád ho nepouští, ač si to nechce přiznat, ten elf ho přitahuje. Což se mu vážně nestává, aby se do někoho takhle zakoukal, asi začne věřit v lásku na první pohled.

,,Jen jsem něco hledal," odpoví vyhýbavě na první z otázek a na druhou už vůbec.

,,A dál?" popožene ho Dei? Itachi si povzdechne, ale nakonec přeci jen odpoví, jen poněkud zvláštním způsobem.

,,Vím jak se cítíte. V mé přítomnosti se to děje každému." Deidaru tím pochopitelně naprosto vyvede z míry. Má tomu rozumět tak, že všichni jež se zdržují poblíž Itachiho by ho nejraději políbili? Nu, nejspíš ano. Jiné vysvětlení ho nenapadá.

,,skutečně? A ty si myslíš, že bych po tobě snad vyjel?" zasměje se Deidara. Nepřijde mu, že by to bylo až tak hrozné, i když lehké nutkání tu je.

,,Tak silné to nebývá," znovu zamumlá.

,,Proč tedy?" Vážně mu to vrtá hlavou. Pokud se nebojí o sebe, tak v čem je problém?

,,Andělé se tohle nesmí cítit k muži, ne? Krom toho, měsíční elfové si nezaslouží nic než opovržení." Tohle Dei nechápe. Tedy chápe, první důvod je vcelku rozšířený mýtus. A zjevně mu uniká i něco o Itachiho rase, ale to mu teď celkem nevadí.

,,Je vidět, že toho o sobě dost nevíme." Vezme Itachiho za bradu a otočí si ho tváří k sobě. ,,Což by se dalo napravit." Nechce ho nutit, jen čeká co udělá. Zatím to vypadá, že Itachi ještě není přesvědčený.

,,Tohle nejde. Nevíš spoustu věcí a navíc je to jen pobláznění. Jdi, než udělám něco nerozumného." Černovlasý se snaží vysmeknout, ale je pořád příliš slabí. Deidara ho nehodlá pustit, zvlášť po poslední větě ne.

,,Co například?" Nakloní se ještě blíž k Itachiho tváři a nechá na ni dopadnout svůj horký dech. Provokace se nemine účinkem o sekundu později Itachi přeruší mezeru mezi jejich ústa a opatrně se o ně otře. Deidara samozřejmě nezůstane pozadu, přitáhne si Itachiho blíže k sobě a zapojí se pořádně do polibku. U nevinností ale dlouho nevydrží a zkusmo přejede jazykem po Itachiho horním rtu. Ten ho okamžitě pustí dovnitř, skoro jako by spolu byli už dlouho, ta přirozené mu to přijde.

Konečně se i dosud pořád trochu prkenný Itachi rozhodne zapojit, bohužel však bolestivěji než měl v úmyslu. Chce Deidarovi obmotat ruce kolem krku, ale rukou při tom šťouchne do jednoho z křídel. Deidaru to pochopitelně zabolí, až zasykne a přeruší jejich polibek.

,,Omlouvám se, nechtěl jsem..." Itachi se od něj chce odtáhnout, zase. Znovu je zadržen.

,,V pořádku, chvilku." Blonďák zavře oči a nechá křídla zmizet. Když znovu rozlepí oční víčka, všimne si změny v Itachiho výrazu.

,,Copak?" Vjede pravačkou do hebkých uhlových vlasů.

,,Ty tvoje křídla..." Itachi zní opět maličko hůř než předtím a Dei nejspíš ví čím to je.

,,Pomáhají a překážejí zároveň." Pousměje se a přivine si tmavovláska k sobě, ale ne tak aby mu to mohlo být nepříjemné.

,,Jsem najednou hrozně unavený," zamumlá mu do ramene, zatím co se o něj opírá čím dál tím větší vahou. Deiovi to v nejmenším nevadí, nemusí skončit v posteli hned jak se seznámí. I když, v posteli jsou, ale on myslí tím druhým významem.

,,Spi." Položí ho na záda a sám si k němu lehne na bok. Chvíli se soustředí, aby mohl znovu vyvolat křídla, kterými ho následně přikryje namísto deky. Itachi se poprvé maličko pousměje a víc se k Deidarovi přitiskne.

,,Asi začnu mít rád Valentýn," zašeptá ještě než mu spokojeně usne v náručí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kameko Kuroi Kameko Kuroi | E-mail | Web | 14. února 2014 v 22:54 | Reagovat

AH...to je supr...sice já raději upíry...ale je to dobrej nápad...asi poslední věta...**

2 Ivanitko Ivanitko | Web | 15. února 2014 v 9:15 | Reagovat

Jé, to se ti povedlo. Originální nápad, který bych ti s chutí přebrala XD. Rozhodně by nebylo od věci udělat pokračování, protože máš na to dobře našlápnuto. Deidara jako anděl - musí být krásný a Itachi se špičatýma ušima :)

3 Seiya Seiya | Web | 15. února 2014 v 20:06 | Reagovat

[1]: No já taky, ale andělů je málo :) A elfů snad ještě míň. A děkuji :)

[2]: Jů, tak to děkuju :D Na andílky si klidně něco napiš, nikdo ti nebrání.
Přemýšlím o tom, uvidím jak bude čas a nálada.
Hledala jsem si nějaké Deie-anděli a vypadá i na fanartech úžasně :)

4 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 16. února 2014 v 15:44 | Reagovat

ty máš fantazie na rozdávání :3
nechceš mi taky trošišku dát? :DDD
už aby bylo další :3

5 Seiya Seiya | Web | 16. února 2014 v 17:51 | Reagovat

[4]: Právě že si myslím, že  mi fantazie dost schází :) Hlavně u kreslení mám problém vymyslet něco origoš. No, ale půjčím jen vymysli jak :D

6 a2l a2l | E-mail | Web | 19. února 2014 v 11:11 | Reagovat

Tý vado! Itachi jako elf, Deidara jako anděl - no to mě klepni do palce paličkou na maso, jestli to není tak úžasný, jako to zní! Vyžaduji od Tebe víc povídek s Měsíčním elfem Itachim, duh! :-D

7 Seiya Seiya | Web | 19. února 2014 v 20:57 | Reagovat

[6]: Oh, můj chorý mozek vymyslel něco dobrýho, že by? :D Časem asi bude pokráčko a elfů se vzdát nehodlám o to se neboj :) Díky.

8 Dráče Dráče | E-mail | Web | 20. února 2014 v 22:04 | Reagovat

Oh ti musejí být nádherní <3 Anděl a elf, dvě nejkrásnější bytosti, jaký si jen dokážu představit a ještě jako jeden z mých nejoblíbenějších párů... To je jedním slovem dokonalý :3 Jestli opravdu bude pokráčko, tak po tom nadšeně skočím :D

9 Seiya Seiya | Web | 20. února 2014 v 22:34 | Reagovat

[8]: Tak to vypadá, že se z toho opravdu nevyvléknu :D Až vymyslím nějakou dějovou linku, tak napíšu :) Chtěla bych je vidět na živo, nebo aspoň na fanartu ^^ Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama