Hračka 6. část

23. března 2014 v 15:28 | Seiya |  Originální
Tahle povídka mi chyběla, tak tu máte další díleček. Tentokrát žádný znásilnění (škoda). Mimochodem jak jsem začla s digi kresbou, tak jsem s ní musla zase hezky seknout. Ve škole mě vidělo pár učitelů a prakticky mi to zakázali. Prý je to neumělecký styl a já se tím jen schazuju... Hm, kdyby jsem to mohla kreslit aspoň o přestávkách, ale to ne -_-
Varování: Upíři, krev (aspoň něco)


,,Vyřešíš nám jeden chlupatý problém..." Mám mu oholit nohy? No, to asi tím chlupatým nemyslel. Zavětřím, jelikož se ke mně donese závan sladkého pachu krve. Nejsem sto rozeznat o jakou jde, ale to mi je celkem jedno. Aspoň pro tento okamžik, proto se na pytlík div že nepřetékající životně důležitou tekutinou vrhnu až ho málem roztrhnu, jak se rychle snažím servat víčko. Vím, že mě pozoruje pokaždé když piju. Nechápu proč zrovna u téhle činnosti, spíš jsem si myslel jak mi bude předhazovat svou milosrdnost, že mi vůbec dovolí napít se čisté krve.

,,Pojď, nemáme na to celý den." Ozve se netrpělivý Ryuu, jakmile spolknu poslední kapku. Slyším ho dobře, nejspíš si moje tělo na ten upíří humus už zvyklo. Ne, že bych z toho byl kdovíjak nadšený. Obléknu si tu věc co nazývá košilí, i když hadr by bylo přesnější. Vyhoupnu se na nohy, sice mě pořád bolí jako čert, ale dá se to. Ta krev nejspíš kromě dodávky energie taky podporuje regeneraci. Dává to smysl, upíři mají v tomhle velkou výhodu, na rozdíl ode mě.

Jdeme zase do kobek pod zemí, snad jediné další místo, kde se zdržuji kromě toho úděsného pokoje. Upíři mají opravdu fantazie na rozdávání. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdybych tak šel ze stejného důvodu jako minule. Pokud toho kluka ještě nezabili, nemám přehled kdy bude měsíc v úplňku. Nechám se dovést k těm samým dveřím jako minule, ovšem dnes nejsem na vodítku jako nějaký pes. Ryuu nejspíš usoudil, že už není potřeba, jelikož nemám šanci se odtud dostat. Nebo ho přestalo bavit mě ponižovat tímhle způsobem.

,,Zdržel ses," ozve se se jakmile vstoupíme hluboký hlas. Patří někomu staršímu nejspíš taky upírovi, komu jinému. Nezvedám hlavu, nesčetněkrát jsem za pohled přímo do očí dostal trest, ale překvapivě nikdy přímo od černovlasého. Asi počítá s tím, že když se nazývá mým pánem, tak se mu do očí koukat budu.

,,Vím," odpoví jen Ryuu. Nenamáhá se s nějakým vysvětlením, nejspíš ho po něm ani nikdo nepožaduje. Postrčí mě trochu víc do středu místnosti. Maličko zvednu hlavu, tak abych si mohl spočítat páry nohou, které se mi tím dostanou do zorného pole. Jsou jen tři a jedno spoutané tělo navíc. Takže tenhle problém. Co mám asi tak dělat s vlkodlakem? Jestli to co posledně a přede všemi, definitivně je prohlásím za cvoky a zdrhnu. Spíš to zkusím, ale to je nepodstatné.

,,Dobře, můžeme začít," řekne zase někdo jiný. Měl bych se bát? Možná že ano, ale nemůžu žít ve strachu pořád, proto jsem tenhle pocit už dávno potlačil. Nevymizel, jen se neklepu jako ratlík. Dva z upírů se odlepí z místa a každý se přesune na jinou stranu. Ryuu pořád zůstává za mnou, cítím to. Stojí teď v pomyslném čtverci okolo mě a toho vlkodlaka.

,,Asi bych ti mohl říct, co se bude dít. Hm, aspoň budeš vědět, proč řveš bolestí." Hlas černovlasého se ke mně s každým slovem přibližuje. Úplně vidím, jak u toho blýská zubama v hnusném úsměvu.

,,Měl by jste ho spoutat," poznamená poslední a očividně jediný upír opačného pohlaví v místnosti. Z těch slov číší uznání a fascinace k adresátovi, což se ani nesnažím chápat.

,,Není potřeba, Akira bude hodný. Viď, že ano?" Mluví ke mně jako k psovi, až musím pevně zatnout zuby, abych mu jednu nenatáhl. Jenže pak bych si nepomohl, ale tohle je k nevydržení. Co na tom, že nic nezmůžu, ovšem sedět a koukat je ještě horší než se aspoň pokusit a dostat přes hubu. Jsem větší srab než jsem si myslel.

,,Tak je to správně," zašeptá spíš pro sebe než ostatní, než si přede mě dřepne. Aspoň vzteklým pohledem mu dám najevo jak rád bych ho teď viděl nabodnutého na kůlu. Jako by mi viděl do žaludku se zašklebí, i když on sám si možná myslí, že jde o úsměv. Kolik lidí asi i přes všechna varování okouzlil a poté mimo město zabil? Nebo je jedním s těch upírů, co si oběť vyhlédnou a vysají přímo na ulici? Prý upevňování postavení. Akorát děsí děti, které z toho nemají takový rozum.

,,Asi nevíš nic o našich rituálech... Jak by taková špína taky mohla." Začne, zatím co neuspěchaně sahá do kapsy kalhot. ,,Teď na tobě jeden provedeme. Takový malý experiment dalo by se říci." Vytáhne zavírací nůž, se který si začne ledabyle pohrávat.

,,Má cenu mu to tu vykládat, když stejně pravděpodobně zemře?" Přeruší Ryuuovu samomluvu mladší z mužských hlasů. Tázaný po něm hodí nehezkým pohledem, než mu odsekne.

,,Ty mlč. Budu si dělat co uznám za vhodné." Tím skončí a otočí se znovu na mě. Zřejmě se vyžívá v objasňování mé smrti, která podle slov neznámého upíra již brzy nastane.

,,Takže, kde jsem to skončil... Ah, jistě." Dramatizuje to, není zas tak dobrý herec. Nebo to dělá naschvál. ,,Naše rituály. Máme jich celkem dost, mimo jiné i nějaké proti stárnutí. Upíři totiž normálně stárnou dokud neprojdou rituálem. Náš problém je, že se tím zastaví i zvětšování síly a přesně to nám ty a ten odpad vyřešíte." Zle se na mě usměje a zlehka mi přejede tupou hranou nože po hrdle.

Zamrazí mě v zádech, z jeho vystupování mi dojde, že se to neobejde bez krve. Pravděpodobně bez velkého množství krve a já mám podezření, že bude především moje. Kdyby se napil vlkodlačí krve otrávil bych se, což bych mu sic jen přál, ale tahle možnost padá. Jsem si jistý, že bude pít mou krev nebo minimálně poteče proudem. Z té představy se mi dělá zle.

,,Jestli to přežiješ, budeš svědkem nové etapy v historii upírů. Naše moc už nebude omezená dobou kdy projdeme rituálem. A ty to všechno umožníš, budeš strůjcem téhle proměny. Jaký je to pocit, hm? Dopomoci k absolutní moci druhu který nenávidíš." Poslední slova jen šeptá a já jeho provokaci nevydržím. Oženu se po jeho krku, byl bych schopný ho kousnout kdyby to byl člověk. Což není, bez problémů mě zadrží a nahlas se rozesměje.

,,Bastardi," otituluju je potichu. Tohle je humus ze všech největší. Nechci něco takového udělat, už takhle mají příliš velkou moc. Nemohl bych sám se sebou žít. Měl jsem se zabít dokud to šlo, příslušníků mého druhu je málo a určitě bych tuhle situaci alespoň odsunul na později.

,,Zlobíš, ale pro tentokrát ti to prominu," řekne černovlasý vyloženě shovívavým tónem. Zaskřípu zuby, doslova. Nesnáším ho každou minutou víc a to jsem si myslel, že můj odpor už nemůže být větší.

,,Myslím, že to stačí. Nemáme celý den." Zvedne se a přelétne pohledem místnost. Až teď si všimnu bílých čar na zemi, které tam jisto jistě ještě před chvílí nebyli. Nejspíš je ostatní upíři kreslili, zatím co na mě Ryuu mluvil. Trochu se vykloním, abych viděl na vlkodlaka. Leží pořád v té samé poloze zády ke mně. Má víc povrchových zranění než při našem posledním setkání, ale tak nějak cítím, že jinak je na tom celkem dobře. Nesálá z něj vyčerpání, evidentně potřebují aby něco vydržel. Musí být spoutaný, ale odsud to nemám šanci zahlédnout.

,,Dobře, všechno by mělo být v pořádku," zaslechnu dívčin hlas. Ryuu jí neodpoví, jen se přemístí za mě. Chvíli se ni neděje, jak každý kontroluje správnost umístění čar. Teprve po více než minutě, když už si myslím, že vyletím z kůže vědět co přijde a nic nedělat, začne nejstarší z přítomných něco odříkávat. Nerozumím mu, ale domyslím si, že půjde o latinu.

Bílá křída na zemi začne postupně tmavnout a nabírat barvu až s posledním slovem úplně zrudne. Je mi nepříjemně, můj šestý smysl ví, že se bude dít něco zlého. Už teď to visí ve vzduchu, podněcuje to mou touhu utéct někam hodně daleko odsud. Jako by tohle místo bylo prokleté.

Nastalé ticho a těžkou atmosféru protrhnou zlověstné kroky. Jeho kroky, přibližujíc se přímo ke mně. Aniž by něco řekl chytí mě za levačku a řízne mě hluboko do předloktí. Zasyčím a pokusím se mu vyškubnou, ovšem že neúspěšně. Otočí mi paži tak, aby kapky mé krve dopadali na rudé čáry zářící z podlahy. Moje krev je znovu mění, černají.

Vzhlédnu, abych se nemusel dívat na rudou tekutinu opouštějící mé tělo a zjistím, že naproti mně dělá další upír tomu klukovi přesně to samé. Až na to, že on vehementně protestuje. Škube okovy na jeho zápěstích a snaží se vysokému hnědovláskovi nějak ublížit.

,,Pospěš si Ryuu, už to dlouho neudržíme," ozve se naléhavý dívčí hlas. Otočím se tím směrem, blondýna má ruku položenou na rozích obrazce a očividně jí dělá velký problém ji tam udržet.

,,Za pár vteřin se spojí," prohodí nezúčastněně pohled upírajíc na dosud rudý střed ornamentu. Avšak nezůstane tak dlouho, za malou chvíli se opravu černota jdoucí z dvou stran stane kompletní. V ten moment jako by se moje krev začala vařit. Pálí mě, šíleně. Nedokážu neřičet, zhroutím se v křečích na zem, nikdo už mě nedrží. Mám pocit, že brzy umřu, něco tak šíleně bolestivého jsem ještě nezažil. Mučení naštěstí netrvá dlouho, po minutě utrpení ztratím vědomí.





 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 23. března 2014 v 19:23 | Reagovat

no tak to máte teda debilní pedagogy -_- v dnešní době je umění i to, že vyčůráš svý jméno do sněhu :DD
dokonalý dílek, jenom škoda toho yaoi no :D

2 Ivanitko Ivanitko | Web | 24. března 2014 v 18:14 | Reagovat

Tvoji učitelé mě hodně, ale hodně zklamali. Myslela jsem, že stylu umění je v dnešní době povolená volná ruka. Já bych se na ně rozhodně neohlížela a na jejich argumenty bych reagovala otázkou jestli to sami někdy zkoušeli, protože sama vím jak moc těžké je namalovat pěkný obrázek. A digitální kresba hraje dneska prim, co ti pomůže úžasná kresba tužkou, když každý potřebuje elektronickou podobu, aby se s tím dalo dále pracovat. Můžeš jim ještě říct, že bys chtěla dělat v designu a tam se bez elektrické formy neobejdeš, což je myslím, dost dobrý argument.
A k povídce: Doufám, že se ještě něco zvrtne. Docela mi ti připomíná Upíří deníky, taky tam vyrobili super upíra, který byl něco mezi vlkodlakem a upírem, jenom mi to tak připomnělo. Jestli to přežije, tak ho bude chtít někdo vycucnout, takže snad se to nikomu nepodaří.

3 Seiya Seiya | Web | 25. března 2014 v 21:18 | Reagovat

[1]: No pro ně to očividně umění je větší než to moje.
Perverzáku :D

[2]: Ono jsem se zapomněla zmínit, že kdyby jsem v tom kompu kreslila reálné věci, asi by to jakž takž zkousli. I když by reptali, ale asi míň než teď. Jenže já si kresmím fantasy krajiny, mangu, stylizované obrázky a to je štve. Jako by snad stylizace a neraálné věci nemohli být umění.
Super upír mě ani nenapadl a nejsem zastánce toho, že kříženci nadpřirozených bytostí by měli mít větší sílu. Nevím jestli se to zvrtne podle tvých představ, ale myslím, že tě mohu ujistit, že se Sasukemu rituál nevyvede tak jak by chtěl.

4 Ivanitko Ivanitko | Web | 25. března 2014 v 22:18 | Reagovat

[3]:Každý má svůj styl kresby a svou vizi. přece nemůžete vyjít ze školy a všichni kreslit přes kopírák! To by byla nuda, podle mě by jim potom mělo být co? ....

5 Seiya Seiya | Web | 26. března 2014 v 21:37 | Reagovat

[4]: Nechceš se dát na učitelku přes umění? myslím, že tvůj přístup bych uvítala. Zítra mám pár hodin s učitelema co to pávě nepodporujou, tak si to natruc otevřu a pak je zkusím nějak umlátit argumentama. V přiměřené míře, přeci jen potřebuju tenhle ročník udělat.

6 Ivanitko Ivanitko | Web | 27. března 2014 v 9:07 | Reagovat

[5]:Tak pak napiš jak to dopadlo. Musíš se u toho usmívat, mít věcné argumenty a nebýt drzá, jinak ti to neprojde.

7 nikisha nikisha | Web | 27. března 2014 v 22:24 | Reagovat

rychle dalsi dil je to bomba :-D

8 Seiya Seiya | Web | 31. března 2014 v 19:20 | Reagovat

[6]: Hm, samozřejmě se mi podařilo rozbít tablet, takže nic. Vyrvala jsem nějak omyslem kabel, snad to ještě půjde spravit.
No, ten úsměv bude problém, ale snad se to povede, až bude s čím.

[7]: Nah, t si asi počkáš, téhle povídce se moc často nevěnuji, nicméně mě těší, že se ti tak líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama