Hračka 7. část

7. května 2014 v 22:00 | Seiya Kuroi |  Originální
Seiya by si zasloužila nakopat do zadku a moc dobře to ví. Měli by jí zakázat facebook a sms jinak nic nenapíše. Závislost tohle už... Kdyby aspoň na počítači, s tím se loučí líp než s člověkem.
A tento díl má betu! Ano Seiya si konečně sehnala někoho kdo by přežil opravování jejích chyb :D Děkuji QGAnně


Vzbudí mě typické zvuky pro rvačku, které z dřívějška moc dobře znám, i když teď mi chvíli trvá, než můj mozek správně seřadí informace. Proto se vyděšeně posadím až o pár vteřin později. Na bolesti, která vytrvale prostupuje mým tělem, teď nezáleží, musím zírat na bojující bytosti před sebou.

Vlkodlak od sebe podezřele překypující silou právě odkopává upírku, aby svou pozornost a hlavně rány mohl věnovat jejímu staršímu kolegovi. Už je tu dost krve, která pravděpodobně bude mladšího z čistých, jehož jméno nezná. Ten leží opodál na zemi a nehýbe se.

Asi bych se měl klidit z dosahu, dokud se o mě nezajímají. Něco se očividně hodně pokazilo, ale dalo mi to možnost zkusit utéct. Vyhrabu se na nohy, krev jsem dostal docela nedávno, takže na mně únava není tolik znát. Přeběhnu ke dveřím a teprve, když sahám po klice, si všimnu Ryuua opřeného o zeď. Má zavřené oči a až na chybějící krev vypadá podobně jako zhroucený upír na druhé straně místnosti.

Zatřepu hlavou, neměl bych se o něj zajímat. Teď je nejdůležitější zkusit se vypařit, dokud to jde. Kdyby to náhodou nevyšlo, aspoň mě nikdo z přítomných nezabije. Vyjdu na temnou chodbu, ale sotva za sebou přivřu dveře, už se ke mně chodbou řítí několik čistokrevných. Instinktivně vyběhnu na druhou stranu, ale naběhnu do pasti. Nejspíš tu hlídali. Přesto se snažím najít jakoukoliv únikovou cestu, samozřejmě bezúspěšně.

Dva z nich mě chytí a ani moje ohánění pěstmi mi nepomůže, i když jeden dostane krásnou ránu do nosu. Zbylých pár, kteří by se na prstech rukou určitě spočítat dali, se nahrne do místnosti, ze které jsem vyšel. Podle zvuků jsem rád, že mě tam netáhnou. Namísto toho jsem přiražen obličejem ke zdi a někdo mi zavrčí do ucha, ať sebou nevrtím, nebo mi přerazí vaz. Sice o tom pochybuji, ale jsou proti mně dva a já už si tak nějak navykl příslušníkům jejich druhu neodporovat.

,,Přitáhněte ho sem!" Křik se nepřirozeně rozléhá, přesto není pochyb, odkud pochází jeho zdroj. Ani za nic tam nechci, pořád to vypadá, jako by se rvali, aspoň podle zvuku. Stejně mě do místnosti dotáhnou a můžu jim nadávat, jak chci. Taky by mohli mít nějakou slabinu.

Uvnitř zjistím, proč to pořád vypadá, jako by vlkodlaka upíři ještě nespecifikovali. Skutečně se stále rvou, drží ho tři a tak tak na něj stačí. Což nechápu, ale nemám o to až takový zájem.

Zbylí účastníci rituálu jsou v méně či více potlučeném stavu na zemi s jedním z nové skupinky. Všichni, až na Ryuua, jsou při vědomí. Právě k tomu mě dotáhnou. Zrzka, jenž se nad ním sklání, po nás střelí rychlým pohledem.

,,Jeho krev, hned!" Už zase, no výborně. Snažím se jim vyškubnout, ať si ten šmejd chcípne. Podaří se mi jednoho shodit na zem a vyrazit mu dech, zjevně nepočítali s mou silou. Avšak stejně mě donutí natáhnout ruku.

,,Nedělej to, ty debile, svážou tě s ním!" Zakřičí na mě vlkodlak, za jehož varování jsem sice vděčný, ale on díky tomu zapomene dávat pozor. Sesune se omráčený k zemi. Trvá mi vteřinu, než mi dojde, že svázaný s ním rozhodně být nechci, ať by to obnášelo cokoliv. Začnu se nanovo rvát s větší vervou než prve.

Chvíli to i vypadá, že bych ty dva mohl nějakým pochybným zázrakem složit, ale oni se zjevně rozhodli tekutinu, co mi proudí žilami, získat za každou cenu. Vyšší z nich se mi v nestřežené chvíli zakousne do krku, až bolestně zakňučím. Je mi jasné, že teď už nemá cenu snažit, upírovi, co vás vysává, se nevytrhnete dokud vás on sám nebude chtít pustit.

Není k mému krku přisátý dlouho, přesto však mám pocit, že mě snad úplně vycucá. Dnes už jsem ztratil moc krve a začíná to být dost znát. Jakmile mě pustí, dopadnu celým tělem na zem. Nohy už mě neunesou. Ti bastardi to vážně přehnali. Upír, jenž si pochutnával na mé krvi, se nakloní nad černovlasým­, který o sobě pořád neví. K mému překvapení mu dá polibek a rozhodně ne krátký. Až po chvíli mi dojde, že nejspíš rudou tekutinu nespolkl, ale nechal ji v ústech a teď mu ji předává.

Nechutný způsob, nicméně účinný, protože po chvíli Ryuu zatřepe víčky vydá bolestný zvuk. Nic víc mi není dovoleno vidět, někdo mě chytí v podpaží a začne mě táhnout pryč.

,,Zavřeme je někam pod zámek, ať se třeba sežerou navzájem," Ozve se po mé pravici, kde tuším bezejmenného vlkodlaka. Nemám sílu odporovat, i když vysmeknout bych se zvládl, ale to by bylo tak všechno. Za dveřmi jsem vytažen na nohy, jelikož se nikomu nechce mě táhnout. Nejdu daleko, hned za rohem mě vstrčí do obdobných dveří, jako jsou tady dole všude, a za mnou hodí vlčího muže, jenž je pořád v hlubokém bezvědomí. Bez jediného slova zavřou a nejspíš i zamknou.

Rozhlédnu se po kobce. Je tu maličké okénko s mřížemi, což znamená hodně málo světla, avšak já tu vidím celkem dobře. Jedna postel se slamníkem, nic víc. No, mohlo to být horší. Nejraději bych si lehl a před jakýmkoliv přemýšlení se vyspal, ale prostě musím mého druhé společníka dotáhnout na postel. Nějak si nedovedu představit, že bych ho nechal ležet u dveří. Navíc by mě pak nemusel sežrat. Oh bože, jsem naivní, když si myslím, že by tohle změnilo jeho názor, vážně.

Ale takhle v bezvědomí vypadá celkem neškodně. Kratší hnědé vlasy, které rozhodně nestříhal kadeřník, má rozježené na všechny strany. Pod pár denním strništěm prosvítá krátká jizva u koutku rtu a podobná, jen čerstvější, se táhne na čele a přes levé obočí.

Mimoděk si přejedu po své tváři, kterou jsem si před pár lety opařil a nešikovností to rozhodně nebylo. Na mém obličeji to je trochu poznat, ale kdo je v dnešní době dokonalý? Většinou ani oni ne, to až poslední dobou nemají žádné nepřátele. Od té doby, co téměř vyhubili vlkodlaky, se jim nikdo nechce ani pokusit postavit.

Zhroutím se na postel, ze které se po dopadu těžkého těla vznese obláček prachu a donutí mě se rozkašlat. Schoulím se do klubíčka zády k vlkodlakovi a počkám, než to přejde, že by mi zmizel pocit chladu a vyčerpání, se však říct nedá. Jak by se mi teď hodila peřina, pod kterou bych mohl navíc předstírat, že nejsem v temné kobce.

Nejde mi usnout, i když by to bylo asi nejlepší. Musím přemýšlet, co tady dělá on. Jak se mu podařilo přežít vyhubení vlastního druhu. Není nijak mladý, nemůže to tudíž být dítě, které někdo chránil. Nedokážu odhadnout jeho věk, moc se nepohybuji mezi bytostmi, u nichž se stáří dá poznat. Vypadá starší než já, ale pravděpodobně bude jeho skutečný věk nižší.

Asi mi nezbude nic jiného, než se ho zeptat, pokud se na mě tedy nevrhne, jen co se probudí. Upřímně nemám ponětí, kdo z nás by vyhrál. Je zraněný jako já, ale taky ztratil spoustu krve. Jaká je pravděpodobnost, že mě nebude brát jako nepřítele, vzhledem k mé druhové příslušnosti?

,,Spíš?" Málem dostanu infarkt a proletím stropem, jak nadskočím. Okamžitě se odsunu na kraj postele a otočím se k vlkodlakovi, který je očividně vzhůru. Nevypadá, že by mě chtěl roztrhat, ale ani v nejmenším mě to neuklidní.

,,Očividně ne," zamumlá potichu a pak už zřetelněji dodá. ,,A nebuď tak vyděšený, zatím ti nehodlám nic udělat." To slůvko se nedá přeslechnout. Když nehodlá teď, tak kdy? Až toho bude fyzicky schopný? Nebo o úplňku?

Zvednu se a zůstanu stát u postele. Trošku se mi zamotá hlava, ale nechci u něj sedět. Může mít čisté úmysly, ale jisté to není a pořád je to vlkodlak. Možná, že se v tomhle podobám upírům, ale prostě mu nevěřím.

,,Nejsem vyděšený, lekl jsem se." Promluvím konečně pokud možno chladným tónem, ale do Ryuuovi dokonalosti v tomto ohledu to má daleko. Vlčí muž se uchechtne, ale k pohybu se nemá. Když tak na něj koukám, všechna zranění asi nebudou jen z dneška. Jistě že, když tu je už pár dní.

,,Samozřejmě, že upír nebude vyděšený, i když je zavřený s vlkodlakem v jedné místnosti. Zapomněl jsem, jak jste stateční." Debil, ne vlkodlak, ale normální debil.

,,Až nějakého upíra potkám, tak mu pogratuluji. Zatím tu ale vidím jen jednoho idiota, co si myslí, že ví všechno." Zatváří se zmateně, což mě uspokojí, jelikož jsem na něj naštvaný. Ani ne tak proto, že si ze mě utahuje, ale prostě to tu je k nevydržení.

,,Nejsi člověk, nepřežil bys ten rituál." Bezejmenný muž se zamračí. Nejspíš ty pověry, že vlkodlak ucítí upíra i v lidské podobě, budou vážně jen pověry. Asi bych mohl přestat se chovat tak odměřeně.

,,Ale poloupír, co má mimochodem jméno, ano." Ne, že by měl moc příležitostí se zeptat, ale musel ho už slyšet. Ovšem neříká mi tak.

,,A řekne mi ho ten poloupír?" Myslel jsem, že ho to překvapí víc, ale asi už o naší existenci slyšel.

,,Akira." S příjmením se nenamáhám, nemám ho. ,,Tvoje?"

,,Říkají, vlastně spíš mi říkali, Krvavý Tesák. Ale jinak jsem Yoshi." Ne, nemůže to být... on.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivanitko Ivanitko | Web | 8. května 2014 v 11:12 | Reagovat

Tak jo rituál se nevyvedl, ale interakce s vlkodlakem bude asi hodně zajímavá, možná se dozvíme něco důležitýho. A jsem zvědavá, co znamená to svázání. Lepší sex? :D

2 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 8. května 2014 v 12:50 | Reagovat

uf, Seiya-senpai ještě žije :-D
hmmm....spát v posteli s vlkodlakem :3
*mne si ruce a hlavou se jí rojí myšlenky na to, co by se stalo, kdyby se v tom vlčkovi probudilo ono ,,zvíře"*
keep calm, suki-chan, keep calm, keep calm!!!!
*marně se snaží ty ohavně sadomasochistické myšlenky zapudit*

3 Seiya Kuroi Seiya Kuroi | E-mail | Web | 11. června 2014 v 22:46 | Reagovat

[1]: Ta poslední věta :D Ty mě zabíjíš! Nah, musím psát, kopněte mě někdo.

[2]: No zatím žiju :D Není to špatná představa a vzhledem k tomu, v jakém duchu se tahle povídka nese bys nemusela být daleko od pravdy :D

4 grokked grokked | Web | 17. června 2015 v 13:33 | Reagovat

Offset a ниипет! :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama