Odpověď - 1.část

13. června 2014 v 23:00 | Seiya Kuroi |  FanFiction
Tak, jedna kapitolovka v čoudu a je tu hned další. (Hlavně se mě neptejte, kde jsem přišla na ten název.)
Pár vám tentokrát neřeknu, jen postavy. hezky můžete hádat.
Povídka je na přání a věnovaná Kameko (která neprozradí, ajk že to s těmi páry bude, že?). Doufám, že se ti bude líbit.
První díl je spíš úvod, následující děj se ponese v... no, jiném duchu, abych nic neprokecla.

Postavy: Itachi, Deidara, Sasuke, Naruto
Upozornění: lehké, spíš jen náznak shounen ai


Poklidnou atmosféru nedělního večera naruší sotva zaznamenatelné zavrzání dveří. Itachi ho i tak zaslechne a s obavami se podívá na blonďáka podřimujícíc mu na rameni. Naštěstí se nevzbudil, Deidara musí být opravdu utahaný. Nediví se mu, zvládat práci a vysokou najednou musí být náročné. Dnes mu ani nevyčítá, že po týdnu co se neviděli je stejně schopný během pár hodin usnout.

Opatrně odsune svému příteli hlavu na opěradlo pohovky a po špičkách se proplíží ke dveřím na chodbu. Jak předpokládal, jeho bratr se zrovna vrátil bůhví odkud. Právě ledabyle skopává boty z nohou, nějakým srovnáváním se nebude zabývat.

,,Ahoj Itachi," zamručí skoro otráveně, jako by mu bylo nepříjemné ho vidět. Což nebyla úplně pravda, avšak vyznělo to tak. ,,Než se zeptáš, ve škole byla pořád stejná nuda, žádný známky jsem nedostal. Policii na nás nikdo nezavolal, úklid Narutovích zvratků taky platit nebudeš a na ostatní otázky už si snad odpovíš sám. Já nebudu rušit, jdu k sobě." Odříká Sasuke jako nákupní seznam a s batohem přes jedno rameno zamíří ke schodům.

Itachi se za ním dívá trochu posmutněle, dřív spolu trávili mnohem více času. Pravda, jeho bráška je v maturitním ročníku a on sám má práci a přítele, ale nechce aby to dopadlo pár z donucení prohozenými slovy mezi dveřmi. Měl by za ním jít, ale uvědomuje si, že ve vedlejším pokoji mu podřimuje Deidara. Toho vídá daleko méně, měl by jít spíš za ním. Povzdechl si, Sasuke bude muset počkat. Zítra si s ním ale promluví, pokud o to bude mladší z Uchihů stát.

Ten sebou mezitím hodí na postel a hodlá v té poloze pro příštích pár minut zůstat. Ví, že za ním Itachi nepůjde, ale nějak doufal, že mu alespoň něco řekne. Možná se chová jako puberťák, ale chce vědět zda jeho bratrovi na něm ještě záleží. Evidentně ne, od té doby co se Sasuke vzpamatoval ze smrti rodičů a Itachi si našel přítele se jejich komunikace omezila na potřebné minimum. Nejdřív to vypadalo, že Itachimu to vadí, avšak po chvíli se přestal snažit. Všechnu pozornost věnuje práci a Deidarovi. To druhé ho štve víc, i když si to jen nerad přiznává.

Užírá ho to, vidět ty dva spolu. Jak rád by se viděl na blonďákově místě, i když ví o nemožnosti svého přání. Nemůže za to, že se jeho mozek rozhodl v období oplakávání rodičů upnout na Itachiho víc než je zdrávo. Zamiloval se do něho, jinak než by měl a než by se slušelo. Proto se ho začal stranit a zároveň stále doufal v nějaký zájem ze strany dlouhovlasého. Zatím marně, všechno je akorát horší a horší.

Nejen jeho zblázněné hormony, ale i školní učivo. Neměl by se takhle flákat, musí se naučit na zítřejší test. Naštěstí je to matika s tou nebude problém. Vyhrabe se z pokrývek a zapne notebook čekajíc na jeho stole. Automaticky mu vyjede okno s facebookem, pár upozorněními a jednou zprávou. Vsadil by se, že ví od koho je dotyčná zpráva. Slepice ze třídy si už dávno zablokoval, ale jestli to takhle půjde dál, přibude k nim i jeden kluk.

Rozklikne zprávu, jak správně předpovídal od Naruta. Před pár měsíci se nesnášeli a teď ho Uzumaki otravuje kde může. Na druhou stranu to je fajn, občas si normálně pokecat, ale on to vážně přehání. Zprávu nechá jak je, ať si blonďák klidně vidí zobrazeno. Dneska nemá náladu.

Projede seznam písniček a ke své nelibosti vyškrtne ty nejhlasitější. Itachi by nebyl rád, kdyby mu bratrův hudební vkus narušil romantiku. Nakonec hodí do seznamu pár odrhovaček, které se ještě dají poslouchat a už za zvuku kytar začne hledat něco na psaní.

Ukázalo se to jako několika minutoví úkol a to nebyl nepořádný. Naopak, všude měl uklizeno, ale nikdy si nedokázal zapamatovat, do jakého šuplíku co uložil. Po slabé čtvrt hodince se konečně usadí na zem, jelikož zde má nejvíce prostoru a začne si do hlavy lít vzorečky a postupy. Vypadá to na dlouhý večer, opakovali látku probíranou někdy v prváku, která se mu už samozřejmě stihla vykouřit z hlavy.

,,Sasuke?" Jmenovaný sebou polekaně trhne, neslyšel nikoho přicházet. Vzhlédne, aby k jeho nelibosti zjistil, že Deidara ještě neodešel. ,,Dáš si s námi večeři?" zeptal se ho blondýn s milým úsměvem. Bylo sice dost pozdě, ale nijak jim to nevadilo.

,,Odnesu si jí sem, potřebuju se tohle doučit," zamumlá černovlásek a vrátí se pohledem zpátky k logaritmům. Nebyla to těžká látka, jen si musel zapamatovat pořadí výpočtů, nebo jak to jejich učitel nazývá - logaritmické kolečko. Vždycky si vymýšlí nějaké podobné názvy, aby se to údajně lépe pamatovalo.

,,Uh, matika. To ti nezávidím, já se na každý test musel učit několik dní dopředu." Blonďákův smích působí v téhle místnosti až nepatřičně, zvlášť vedle Sasukeho. Deidara si jeho zamračeného pohledu všimne a vyložil si to samozřejmě tak, že Uchiha se trápí s nějakým příkladem a proto s omluvou za vyrušení vycouve z pokoje.

Trápí ho, že bratr jeho přítele se na něj vždy tváří takhle. Itachi ho popisoval jako milého a inteligentního kluka, se kterým jen trochu hnula smrt v rodině. Jenže černovlásek se na něj vždy tvářil, jako by ho nejraději vůbec neviděl.

Deidara si nahlas povzdechne, ale to je jeho jediná reakce na Sasukeho chování. Nechce se v tom rýpat, když má plnou hlavu důležitějších problémů. Jen nerad vidí další smutnou tvář a on je přesvědčený že Sasukeho maska skrývá smutek. Raději seběhne dolů, odkud se už line příjemná vůně.

Itachi, který ho od plotny vyhnal už má zjevně skoro hotovo. Dei se k němu i tak přitočí, aby pomohl a znovu je klepnut přes prsty vařečkou.

,,Žádný takový, dneska nepotřebuju aby vybouchla kuchyň." Pronáší to s úsměvem, nemyslí to tak úplně vážně i když v případě kombinace Deidara a kuchyň je nebezpečí výbuchu znatelné. Blonďák sice žije sám, ale vařit se nikdy pořádně nenaučil. Jednak není čas a hlavně ho to nijak zvlášť nebaví. Zato Itachi by si dle jeho názoru mohl z fleku otevřít restauraci.

,,Dobře, dobře. Sasuke si prý sní večeři nahoře, učí se." Ten se mírně zamračí, ale dost dobře to taky může být jen reakce na nepříliš lepící rýži.

,,Taky by si občas mohl udělat čas," vzdechne a začne servírovat jídlo na talíře. Má pocit, že se mu Sasuke vyhýbá čím dál tím víc. Jistě, má určitě vlastní kamarády a vzdělání je nepochybně důležité, ale jednou za čas by mohl aspoň na tu večeři přijít. Nechce však kazit společný večer s Deidarou, které jsou skoro stejně tak vzácné jako přítomnost jeho bratra a proto přenese večeři na stůl, který jeho blonďatý přítel prostřel. Pro tři, tak jako vždycky. Nemyslí si, že by se tentokrát setkal s úspěchem, ale i tak doufá, že by Sasuke dnes mohl zůstat. Jestli se vídá minimálně s Itachim tak s Deidarou vůbec. A to by oba dlouhovlásci chtěli mít se Sasukem dobré vztahy.

,,Díky za večeři, Itachi," ozve se náhle. Nejmladší z nich se musel snad plížit, vůbec ho nebylo slyšet přicházet. Jako vždy si nesedá a vezme talíř, aby s ním odešel.

,,Nemáš za co, ale nechceš tu alespoň dnes zůstat? Nám by to vůbec nevadilo." Pohlédne ještě na Deidaru, ale ten jeho slova potvrdí přikývnutím. Sasuke to ovšem nijak neocení.

,,Musím se učit na test." Pokrčí rameny tázaný a tím konverzaci na toto téma utne, i když by někteří v místnosti možná chtěli dále pokračovat. Otočí se na pomyslném podpatku a odkráčí pryč. Nechá je za sebou trochu zamlklé, ale to se během několika málo minut poddá. Kdyby neměl zapnutou muziku o chvíli později by mohl slyšet vesele proudící konverzaci. Věděl to a přesně proto ještě trochu přidal na hlasitosti. Chtěl se udržet v iluzi, že je v domě sám, nebo tu minimálně není Deidara. Jakýkoliv člověk, kterého by Itachi mohl nazývat víc než kamarádem.

Ví, že se chová jako malé dítě, ale prostě si nemůže pomoct. Nemá nikoho jiného než Itachiho a ten se mu tahá s nějakým Deidarou. Kdyby aspoň mohl říct, že je blonďák ošklivý. Jenže Sasuke si ke své nelibosti musí přiznat, že to Deidara není. Kdyby nebyl poblázněný do svého bratra možná by o blonďákovi uvažoval úplně jinak. Jenže Sasuke je a proto bere Deidaru jako nepřítele.

,,Sakra," zanadává sám pro sebe, když se přistihne, že už dobrých pár minut zírá do zdi. Nedojedené jídlo odstrčí od sebe, dneska nemá vůbec hlad a vrátí se k učivu. S trochou štěstí už dnes zamilovaný páreček nepotká.







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 14. června 2014 v 16:12 | Reagovat

Na vyvozování závěrů je povídka ještě mladá, ale teď to prostě vypadá jako ItaSasu konec. No pro změnu bych byla i pro něco jiného, zajímavé by bylo i DeiSasu :3, to by Itachi nerozdýchal a hledal útěchu u Naruta. Což je docela nepravděpodobné, když chodí se starším klukem a uvázat si na krk takového mlaďocha, no nevím, jsem zvědavá co máš s nimi všechno za lubem.

2 Kameko Kuroi Kameko Kuroi | E-mail | Web | 17. června 2014 v 20:04 | Reagovat

Nah, nah...
Jak říkám, lásko, úžasně píšeš...
Za což tě taky miluju...
Nom...neprozradím neboj...
Stejě se těším...
A jakže tě napadl ten název?
Už se těším na další díl, je totiž úžasná...

3 Seiya Kuroi Seiya Kuroi | E-mail | Web | 1. července 2014 v 8:22 | Reagovat

[1]: Dávám anketu od začátku, abych viděla vaše měnící se předpoklady. :) Já mám za lubem mnoho :D Tentokrát musím dokonce říct, že by tahle kapitovol´vka mohla být i zajímavá a mě bude nejspíš bavit jí psát. Ovšem klepu na dřevo :D

[2]: Zamítá se teda to první. A neskládej mi komplimenty v komentářích, červenám se. :-)
Né, já říkala neptat. (Jako bych nevěděla, že se někdo zeptá.) No, hledala jsem citáty a do toho vymýšlela už asi dvě hodiny název. A ono se to nějak spojilo. V průběhu uvidíš souvislost (snad jí tam nezapomenu dát).

Děkuju za komentáře :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama