Hračka 8. část

2. července 2014 v 14:59 | Seiya Kuroi |  Originální
Povídka dostala nový cover a snad i konečně nějaký příběh. Akirova osobnost trochu hapruje nahoru dolů, ale budeme dělat, že je to kvůli tomu kde je a co s ním dělají, ne mou neschopností, ano?


,,Říkají, vlastně spíš mi říkali, Krvavý Tesák. Ale jinak jsem Yoshi." Ne, nemůže to být... on. Je přeci nemožné, aby ten malý kluk byl tatáž osoba, na kterou teď poněkud vyjeveně koukám. Zjevně si toho všiml, protože po chvíli se zeptá, co mi je.

"Nic, to jméno mi jen někoho připomnělo," odpovím. Celkem normální odpověď, nejspíš si bude myslet, že jsem o někoho přišel. Nevím, jestli je to on, ale čím déle o tom přemýšlím, tím víc jsem o tom přesvědčen. V tom případě nesmí vědět kdo jsem. Stačilo by, kdyby zjistil mé příjmení, které už mi nenáleží používat a asi by mě zabil, polokrevný nepolokrevný.
"Příjmení máš?" Neodolám a zeptám se na informaci, která by mi vše potvrdila. Vlkodlak chvíli přemýšlí, až to vypadá že usnul.

"Mám," odpoví nakonec. Když nic dalšího neřekne, dojde mi, že mi ho nesvěří.

"A neřekneš mi ho." Ani se neptám.
"Ne." Otočí se čelem ke zdi. Debata nejspíš skončila. Nejsem proti, chci jen spát a klidně se neprobudit. Lepší než tahle mučírna. Ovšem Yoshi nejspíš ještě neskončil. Jakmile si lehnu, znovu otevře pusu.

"Jak ses sem dostal?" Nevím jestli mám náladu na výslech, ale možná lepší než kdyby jen mlčel. Měl bych mnohem větší podezření, že mě zabije jakmile se vzchopí.

"Špatné načasování, chytla mě hlídka. Jednou jsem prostě musel mít smůlu, když žiju ve městě," povzdechnu si. Do přílišných detailů se mi zacházet nechce a on je ani nevyžaduje. Možná jen nesnáší to ticho, co naplňuje tyhle prostory.

"To žiješ celou dobu tady a čapli tě až teď? To je nemožný." Jistě že není, tak dobrej nejsem. I když bych rád.

"Procházím mezi městama a doufám, že najdu nějaký, kde se ty mrzáci ještě nedostali k moci," zamručím. "Co ty? Taky ses musel dlouho vyhýbat lovcům."

"Nestihl jsem se vrátit do skrýše před úplňkem." Zvláštní, tohle by mu přeci nezabránilo vylézt ven. "Ta skrýš je bývalé vězení," dodá jako by mi četl myšlenky. Takže se pravděpodobně zamkl. Což znamená, že ty povídačky o částečném zachování zdravého rozumu jsou opravdu jen povídačky. Když si jako vlk ani neodemkne, těžko se ovládne.

"Takže žádná změna," naoko se rozhlédnu kolem. "Nejspíš je to tu stejně útulné."

"ne, je tu jedna kecka navíc," Odvětí.

"Mluvíš tu hlavně ty," Vyprsknu a odtáhnu se od něj kousek dál. Sice z něj šlo teplo, ale to přežiju.

"A ty máš blbý poznámky. Zkus se někdy zavřít do vězení a rán se probudit pokousaný s hromadou odřenin." Ach jo, asi bych měl vážně držet tlamu. Jenže jsem naštvanej na všechny a na všechno, takže mu to prostě vrátím.

"Zkus se podívat na cokoliv živého a vidět jak to buď zdrhá nebo se tě to snaží zabít." Dělá ze sebe chudinku a už mě tím vážně štve.

"Vidím tebe a ty jsi mě znásilnil. To stačí." Lapnu po dechu. Mám chuť jeho i sebe praštit, protože se tu oba chováme jak pitomci. Ublížil jsem mu, hodně. Má větší právo být na mě naštvaný než já na něho. Otočím se čelem k jeho zádům a chvíli přemýšlím. Ne, nebudu s omlouvat, ale něco říct můžu.

"Přinutil mě k tomu. Kdybych to neuděl, zabil by mě a vzal by si tě sám." Slyším pohrdavé odfrknutí a zašustění sena.

"Výmluvy," ozve se otráveně a já musím zaskřípat zuby.

"Když myslíš..." Už neřeknu ani slovo. Takhle se navzájem zabijeme dřív, než se nám vyléčí zranění. Což mi připomnělo další z kousanců na krku a kde jsem k němu přišel. Přeci křičel ať to nedělám, ne? A já mu z nějakého důvodu věřil.

Nechci se zeptat, slíbil jsem si, že už nepromluvím. V němé neshodě tu mlčíme už pěknou chvíli. Převalím se na druhý bok, ale bolest po celém těle se tím nezmenší. Yoshi vypadá, že už spí nebo to alespoň účinně předstírá. Možná bych se k němu měl přidat.






Probudí mě náhlá přítomnost jiné osoby v místnosti. Otevřu oči tak akorát abych spatřil čistokrevného, který se nade mnou sklání.

"Šípková Růženka je vzhůru. Tak vstávej nebo ti pomůžu." Šklebí se jako by byl pán všeho tvorstva. Raději toho samolibého hajzla poslechnu a při té příležitosti se ohlédnu po Yoshim. Někdo mu připoutal ruce k pelesti postele, avšak vlkodlaka to neprobudilo. Vypadá z větší části mrtvě, i když nepochybně ještě je mezi živými. Taky se necítím nejlíp. Narozdíl od včerejšího večera se mi motá hlava a je mi celkově divně.

"Nečum a pojď." Vypadá to, že mi přidělili nejen hajzla, ale i nějakého puberťáka. Nesnáším tuhle rasu, myslí si o sobě kdoví co a přitom se neumí chovat. Já vím, že jsem špína, takže n tqkové vystupování mám mnohem větší právo.

S poslušně sklopenou hlavou se nechám odvést. Po nepříliš dlouhé chvíli mi dojde, že jdeme zase do Ryuuova bytu. Pořád jedny a ty samé prostory a to musí být tohle sídlo obrovské.

"Dále," ozve se zpoza dveří a to jsme ani neklepali. Výrostek co mě dostal na starosti do mě strčí a odporoučí se někam do pryč. Namísto něho mě za paži chytí jeden ze starších upírů, který byl přítomen u rituálu. Vypadá podezřele dobře. To jejich léčení je asi účinější než jsem předpokládal. O to víc mě překvapí, když uvidím Ryuua sedícího na pohovce. Rozhodně nevypadá zdravě. Až na chybějící krev všude kolem se jeho stav od včerejška nijak nezlepšil. Nedokážu ani určit zda je nebo není při vědomí.

"Sedni a ani hnout," přikáže mi stařík. Celkem ochotně příkaz splním, jsem utahaný a to jsem ještě před chvílí tvrdě spal. Černovlásek vedle mě se zavrtí a pootevře oči. Nevypadá překvapeně, možná spíš odevzdaně. Takový výraz jsem v jeho tváři ještě nikdy neviděl. Nejspíš na tom musí být dost špatně, jinak by mi nikdy nedovolil, aby ho otrok jak mě nazývá takhle spatřil.

K mému údivu po chvíli po chvíli natáhne ruku a položí dlaň an tu mou. Vydechne a znovu zavře oči. Cítím jak mě druhý čístokrevný pozoruje a proto raději nic nedělám. Ten dotek mi nevadí, vadí mi osoba jež se mě dotýká. Ale s tím těžko něco udělám. Navíc mi pořád ení nejlépe, i když čím déle tu sedím tím méně mě vše bolí.

Sedíme takhle dobrou čtvrt hodinu, možná i víc. Potom se do ticha ozve slabí hlas.

"Můžeš jít, jeho tu nech." Zvednu obočí. Nejen, že zní jak přejetý parním válcem, ale ještě vyhazuje ochranku. Myslí si, že se nepokusím zdrhnout nebo mu ublížit?

"Nemyslím si, že by to bylo vzhledem k vašemu stavu bezpečné." Odporuje mu druhý upír, ale v jeho hlase je znát podřízenost, i když Ryuu vypadá... no, tak jak vypadá.

"Nic mi neudělá, nemůže." Och, to je pro mě novinka. Možná nesouhlasím s jejich praktikami a nejsem na tom taky úplně nejlépe, ale to nic neznamená. Podříznout hrdlo bych mu dokázal.

"Dobře, zůstanu za dveřmi, kdyby to nechápal." Už jsem se zmínil, jak mě štve, když mluví jako bych tu nebyl? Jestli ne, říkám to teď. Je to ponižující, jako bych byl opravdu jen vosk.

Ryuu počká až jeho společník vyjde ven. Pokusím se při te příležitosti dostat se z dosahu jeho ruky, ale chytí mě za ni. Ne úplně pevně, takže se mu po dvou vteřinách vyškubnu a odsednu si. Chci ho sice zlikvidovat, ale nejdřív by mě zajímala celá tahle situace. Svázání a jejich slova o mé neschopnosti Ryuuovi ublížit. Nějak tuším, že je za tím něco víc. Doufám jen, že na svou zvědavost nedoplatím.

"Řekneš mi něco nebo už můžu zkoušet zdrhnout?" Zeptám se ledabyle, když se k ničemu nemá a jen kouká. Vážně mě svým chováním štve i když zrovna nic nedělá.

"Mlč, pořád jsi můj otrok." Chabě rozkáže a i když z něj jde pořád trochu autority, jen si odfrknu. Možná se mi pak dostane trestu, až toho bude schopen, ale touha po pomstě je silnější. Chci otevřít pusu a něco mu říct, ale předběhne mě.

"Navíc jsi se mnou svázaný, takže nikam neutečeš."

"Vážně si myslíš, že ti na takové žvásty skočím?" On neslyšel vlkodlaka říkat to samé, takže můžu dělat, že nevím o co jde.

"Nemusíš, ale čím dál ode mě budeš, tím hůř se budeš cítit. To už jsi zjistil ne?" Zabodne do mě zelený pohled a já polknu. Myslel jsem, že je mi líp, protože jsem si sedl, ale když nad tím tak přemýšlím... Navíc i on vypadá lépe. Ale ne, to je blbost. Určitě se mě snaží jen oblbnout.

"Kecáš," řeknu jen a dál přemýšlím. Zavře oči a sevře ruku v pěst. Jestli to hraje, tak dost dobře. Opravdu vypadá jako by postrádal můj dotek.

"Jsou tu ještě další věci co bys měl vědět, ale když mi nevěříš, budu tě muset přesvědčit." Mumlá dost potichu, mám potíže mu rozumět. "Zkus mě praštit," vyzve mě. Překvapeně zamrkám, což nevidí, ale vycítí mé překvapení. "Přeci tohle neodmítneš." Asi se snažil uchechtnout, avšak moc se mu to nepovedlo.

Vstanu a otočím se k němu. Je klidný a vypadá jako by spal. Napřáhnu ruku.

"Do obličeje ne, prosil bych." Převrátím oči v sloup. A já se těšil, že mu vlepím facku. Nakonec nechám ruku klesnou o kousek níž, ale umíním si, že druhá rána už do toho obličeje půjde. Nechci se mu podvolit.

Udeřím ho pěstí do ramene, ale sotva úder dopadne, musím se svézt bolestí na kolena. Cítím se, jako by na mě dopadl betonový kvádr vážící několik tun. Chytím se za hlavu a zaskučím. Co to sakra má být?

"Tak co, už tomu věříš?" Donese se ke mně přes clonu bolesti.




 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ivanitko Ivanitko | Web | 2. července 2014 v 20:48 | Reagovat

Ou to svázaní je hustý, přopomíná mi to Hidanovo kinjutsu.

2 Seiya Kuroi Seiya Kuroi | E-mail | Web | 3. července 2014 v 23:19 | Reagovat

[1]: A mně to připomíná, e sakra musím koukat na Naruta, jinak to skončí dřív než dokoukám!

3 adris adris | E-mail | 31. prosince 2015 v 21:10 | Reagovat

Je to naprosto užasný!! kdy bude další??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama