Nula (ItaNeji)

11. ledna 2015 v 17:34 | Seiya Kuroi |  FanFiction
Tak jsem se doploužila s PWP jednorázovkou na omluvu a novým designem. Co jsem tak koukala, tak česky snad nic na tenhle pár není (ale jsem známá svým hledáním brýlí, které mám na očích). Snad se bude aspoň trochu líbit, i když jsem měla od psaní pauzu.
Varování: yaoi 18+




Jedničky a nuly. Dvě čísla, ze kterých se skládá snad celý jeho svět. Možná nejen ten jeho, který na něj právě mrká v podobě kurzoru na obrazovce. Nejen programy se dali takto rozebrat. Pokud by vyšel ven, mohl by snadno zaškatulkovat každého koho by potkal. Pryč jsou ty doby, kdy se krabičkování nedalo úspěšně praktikovat. Dnes to je tak jednoduché. Máš práci, jsi jednička. Nemáš-li jsi jen malé kulaté nic, zoufale se držící své existence.
Černovlásek si promne oči, které ho i přes nedávnou korekci zraku pálí. Asi by měl být rád, že se sám může považovat za jedničku. Malou a bezvýznamnou mezi těmi deseti miliardami lidí, ale lepší než druhá možnost. Má jak a hlavně z čeho žít. Jen ta vůle vůbec dýchat chybí. Přesto z nějakého důvodu znovu přiloží prsty na klávesnici a pokračuje v práci.

Podruhé přestane klikat a ťukat až za několik hodin. Dokončil další část obsáhlého projektu, který připraví dalších několik milionů lidí o práci. Tak to vidí on a s ním spousta dalších obyčejných lidí. Ale pořád tu jsou ti, kteří tomu říkají pokrok a ulehčení práce. Není to lež. Jen automatizace v tak masovém měřítku, že by to před padesáti lety lidstvo považovalo za celkem slušné sci-fi.

Vstane a mávnutím ruky nechá zmizet obrazovku a klávesnici, až doposud zobrazované malými projektory. Jako obvykle se tím spustí i několik dalších příkazů, jež Itachi už ani nevnímá, natož aby mu přišli zvláštní. Třeba světlo v místnosti bez oken a lamp.
Napije se kávy, která mu byla před několika sekundami naservírována na nedaleký stůl, zdánlivě levitující bez jakýkoliv podpěr. Zakloní hlavu a několikrát zasykne. Krk ho bolí pořád stejně, lhostejno kolikrát si poručí masáž. Asi by se nic nestalo jí dnes vynechat a dělat něco jiného. Ovšem to by musel mít alespoň tušení co. Dnes nemá náladu na cokoliv robotického, což je drobet problém. I obyčejná papírová kniha mu bude připomínat, v jaké době žije. Nepozná to, ale ví, že jí nenapsal člověk.
Neměl by takhle přemýšlet. Akorát se stane něco špatného. I když, možná by ho to aspoň rozptýlilo. Sám nad sebou zvedne oči v sloup. Potřebuje něco dělat, jinak se zblázní jako jeho bráška. To vážně nepotřebuje. Položí hrneček zpátky na místo a pomalu vyrazí ke dveřím. Cestou sebere čip a plášť, který jakoby se objevil odnikud a projde dírou, která by měla být dveřmi. Vysloví prostou číslovku, kterou se titulují lidé, co neměli tolik štěstí co on.
Po několika minutách zdánlivého klidu se před ním objeví tentokrát opravdové dveře, které se sami zasunou do zdi a on může vyjít ven. Mine vozítka, jenž by ho dostala na místo určení stonásobně rychleji, ale jemu jsou momentálně k ničemu. Nezná cíl své dnešní potulky. Možná se bude celý věčer jen procházet po více či méně špinavých ulicích, možná zavítá do čisté části města.

Už za chůze kontroluje oblohu, která je jako obvykle šedooranžová od zplodin a všemožných hnusů, které se do ovzduší vypouštějí. Kdyby ale tahle fakta neznal, považoval by to za krásné červánky. Dál už pokračuje se sklopenýma očima, míjejíc jeden dům za druhým. Na většině je poznat k čemu v minulosti sloužili, kolik činorodých lidí se zda každý den střídalo. Dnes jsou ti samí lidé a jejich potomci na ulicích, jelikož jejich práci vykonávají stroje. Stroje, na jejichž naprogramování se možná podílel i Itachi. Docela účinný způsob jak si přivodit žaludeční potíže sám ze sebe.
"Hej, ty! Kocourku!" Žena naproti přes ulici očividně volá na něj, ale jediná reakce které se dočká je zamítavé gesto. Bude si dnes muset vydělat u někoho jiného, Itachi se o ní a jiné ženy nezajímá. Kdyby byla opačného pohlaví, možná by se nad nabídkou i pozastavil.

Vlastně to není zas tak špatný nápad. V náručí někoho jiného se na všední problémy zapomíná nejlíp. Navíc to bude rozhodně příjemnější než tohle bloumání po městě. Nemusí ani měnit směr, aby se dostal tam kam chce. Nabízení služeb tohoto druhu byla jedna z mála výdělečných činností, která se nepodařila efektivně mechanizovat. Přeci jenom, některé věci se jen tak nahradit nedají.
Brzo narazí na starý, na rudo natřený dům, který o věcech co se dějí uvnitř dává vědět už jen tou barvou zdí. Sejde nepohyblivé schůdky vedoucí k vchodu umístěném několik metrů v podzemí, které značí, že podnik tu už musí být hodně dlouho.

Dostane se do něčeho jako předsíně či recepce. Přesné pojmenování ve svém slovníku nenachází. Ošem účel narůžovělé místnosti je naprosto zřejmý. Svlékne si svůj plášť a odevzdá ho dívce, která tu podle jejího oblečení bezpochyby pracuje. Stačí jen, aby jí sdělil své jméno a ona s úsměvem odkráčí. Itachi se stále totožným nicneříkajícím výrazem přejde k stolku, kde se nechá zapsat a po krátkém uvažování co vlastně dneska chce pípne svůj čip. Odečte se mu tím nemalá suma peněz z účtu, ale aspoň už se dnes nebude muset zabývat s placením čehokoliv co si vymyslí. Ze slušnosti poděkuje a multifunkční udělátko připne zpátky na karabinku, které mu visí z poutka černých džínsů. Už mu nic nebrání, aby se nechal pohltit atmosférou a jal se hledat svou dnešní kořist.

Dobrou půl hodinku se jen rozhlíží po vybavení jak lidském tak umělém. Musí uznat, že to tu mají celkem dobře zařízené a velké. Celé patro je rozdělené do několika menších místností, přičemž v každé z nich je něco trošku jiného. Jeden pokoj například slouží k mazlení prakticky všem na očích. Jednotlivé skupinky od zbytku dění odděluje jen jemný poloprůhledný závěs. Spolu s osvětlením to působí vážně zajímavým dojmem a Itachi se tu na chvíli pozastaví.

Jedna dvojice ho dokonce zaujme natolik, že má chuť se k nim přidat. Nejspíš by to nebyl problém, pokud jsou tady, ale nakonec zůstane jen u pozorování. Uzná totiž že je na ně sice pěkný pohled, ale dnes hledá něco jiného. I když polonahé tělo malého červenovláska s tetováním na čele vypadá vskutku k nakousnutí.
Po pár minutách, které ho dostatečně vzrušili se konečně naplno odhodlá najít někoho pro sebe. Netrvá dlouho a zakotví u jednoho z barů, kde si poručí sklenku whisky. Nepřišel sem přeci jen srkat pivo.

Otočí se na židličce do místnosti a svým ostřížím zrakem se rozhlédne kolem. Tahle část ho baví, rád pozorujue své potencionální "oběti". Navíc zde toho je na koukání dost, kousek od něj se totiž několik spíše chlapců než mužů svíjí do rytmu hudby. Pochopitelně mezi nimi jsou i ženy, ale ty ho příliš nezajímají.

Odloží sklenku, vstane a po chvíli vyhýbání se všemožným lidem se dostane blíž. Zastaví u jednoho malého vyvýšeného pódia, o které se pohodlně opře lokty. Má teď přímo skvostný pohled na tři tanečníky, kteří se co chvíli střídají u tyče, která je sotvaže dva metry před ním. Nepochybně jsou na svůj věk zkušení, aspoň co se tance a nažhavování Itachiho týče.

Ten musí několikrát nasucho polknout, když se k tyči dostane ten s nejdelšími vlasy, jež by mohli zdatně konkurovat těm Itachiho po pás dlouhým. Mladík nezaváhá a ihned se začne velmi pomalu a dráždivě vlnit. Bosýma nohama se téměř nedotýká podlahy jak často se točí kolem tyče. Jediným zklamáním je, že tohle není striptýz a tanečníkovo tělo tudíž zůstává skryto pod bílými kalhotami a tílkem. Ovšem Itachi se rozhodne, že jeho nahota dlouho skrytá nezůstane.

Dlouhovlásek jakoby přesně věděl nad čím jeho teď už budoucí zákazník přemýšlí, sjede po tyči hlavou dolů až skoro k zemi. Pár vteřinu mu z nepříliš krátké vzdálenosti zůstane hledět do oči a olízne si při tom rty. Černovlasému naskočí husí kůže, ale než by stihl alespoň zvednout obočí, téměř bílé oči už jsou pryč. Majitel se právě lehce uklání a kráčí pryč.
Itachi neváhá a odlepí se z místa, aby si tanečníka zabral, než to udělá někdo jiný. Ke svému rozhořčení však zjistí, že přišel přeci jen pozdě. Na hnědovláska opírajícího se o pódium už doslova slintá nejaký postarší muž. Mladší z dvojice se netváří příliš nadšeně, i když to umí dost dobře maskovat. Ne však dost aby toho Itachi nevyužil.

"Promiňte," popojde ještě o krok a zdánlivě mile pokračuje, "doufám že příliš neruším, ale máš tu jednoho zákazníka, co si tě jmenovitě vyžádal. Nevypadá, že by chtěl čekat." Ještě přidá omluvný úsměv směrem k rozladěnému staříkovi a pak už ho ignoruje. S mladíkem to kupodivu vůbec nehnulo, je se už tváří méně znechuceně.

"Tak zákazníka," řekne se potichu a založí si ruce na hrudi. "Vskutku zajímavé..." Uchiha se pousměje, asi není první kdo něco podobného udělal. Ovšem je si poměrně jistý, že ho chlapec neodmítne.
"Oh ano, máš za ním jít na pokoj." Rozhodne se tu malou hru ještě chvíli nenarušovat a pokývne hlavou ke schodišti.

"To abych si pospíšil. A vy byste mi mohl dělat ochranku, kdyby se náhodou někdo pokusil odvést mou pozornost." Mladík nepočká na odpověď a zmizí v chumlu jedniček a nul. Itachi ho brzy dožene a zařadí se k jeho boku. Mohl by sice něco říci, nebo si svého dnešního milence přitáhnout k sobě, ale takový on není. Počká až na cvaknutí zámku dveří pokoje, kde stráví dnešní noc.

Místnost není příliš velká, ani nijak zvlášť zařízená. Jediné co tu vypadá opravdu luxusně je postel a bílá kožešina na zemi. Bude to ale nejspíš jen pozlátko jako všechno v tomhle podniku. Pečlivě vybrané kousky, lahodící oku, jejichž skutečná hodnota je mnohonásobně menší. Platí to i pro živé vybavení, alespoň ve většině případech. Černovláska by celkem zajímalo, co musel jeho tanečník udělat, aby se do tohohle podniku dostal. Většina kluků jako on pracují na ulici.

"Tvé jméno?" Ne, že by ho chtěl sténat, ale musí mu nějak říkat.

"Neji," odvětí, zatím co si tazatel dělá pohodlí na nedaleké židličce. Tenhle Neji je rozhodně zvláštní, to ví i Uchiha, který si na podobné požitky zas tak moc nepotrpí. Nikam se nehrne, nepodlézá, nesnaží se vlastně dělat nic co mu není řečeno. Ani se neusmívá. A Itachimu to vůbec nevadí. Poslušný pejsek, který udělá co bude chtít mu vyhovuje. Navíc nesnáší, když se někdo moc okatě přetvařuje a snaží se vypadat, jako že ho tahle práce nesmírně baví.

"Začni sám. Časem se přidám, tedy pokud mě k tomu donutíš..." Mohl by si ho sice vzít třeba hned, ale proč trochu nepotrápit své sebeovládání a Nejiho ego. Černovlásek se pohodlně opře, přehodí si nohu přes nohu a pohledem popožene svého dnešního společníka k činům.

Ten zmáčkne na nedalekém panelu pár čudlíků, čímž spustí pomalou a velmi podmanivou hudbu. Vypadá to, že se dnes Itachi přeci jen dočká striptýzu a jen to pomyšlení spolu s Nejiho pohupujícím se pozadím, které se kolem něj právě mihlo, ho patřičně navnadí. Navenek ale ještě nic znát nedá. Jen ať se ten kluk snaží.

Hnědovlásek dojde doprostřed místnosti a plynule přejde z chůze do vláčných tanečních kroků. Teď, když jeho ruce nejsou zaměstnány držením váhy na tyči je představení daleko zajímavější. Dlaně putují po jeho těle, jako by se už nemohly dočkat, až z něj sundají všechno oblečení. Nejiho zákazník se jim v tom vydatně snaží pomáhat alespoň očima.

Po několika minutách kdy se tanečník zbaví sotva horní poloviny oblečení už má Itachi menší problém v kalhotách. No menší... o té velikosti by se dalo polemizovat. Černovlásek si poposedne, oči stále na svíjejícím se těle a snaží se rozhodnout, zda pustit či nepustit uzdu své fantazie. Chtěl by si tu podívanou užít co nejdéle, ale v téhle situaci se ovládat je příšerně obtížné. Ten kluk je až moc dobrý a to se ho ještě ani nedotkl.

Nakonec se ale s velkým přemáháním ovládne. Má čas, nemusí jít na vše zhurta. Dokonce se mu podaří nasadit nezaujatý pohled, kterým chce Nejiho donutit k něčemu víc než jen tanci. Tanečník si toho samozřejmě povšimne, soudě podle zajiskření v očích a křivého poloúsměvu jež svému zákazníkovi věnuje. Itachiho napadne, že nejspíš ví jak je to s ním doopravdy. Hnědovláskovo nezkušené vzezření bylo zhruba stejně uvěřitelné jako jeho absolutní klid.

Neji plynule přejde z tanečních kroků do normální houpavé chůze. Starší muž se ušklíbne v přesvědčení, že si mu jde sednout na klín aby s ním něco udělal, ale brzičko zjistí, že se radoval předčasně. Hnědovlásek však propluje kolem a usadí se na okraj postele. Beze spěchu si začne svlékat kalhoty, oči stále upřené na Itachiho. Ten nasucho polkne. Tuší, kam budou Nejiho prsty směřovat až skončí se svlékáním nepotřebné látky a zatraceně ho ta představa vzrušuje.

Neji vstane a s přimhouřenýma očima zahákne palce za lem svých boxerek. Pomalu je začne sunout dolů, ovšem předklání se u toho až přehnaně moc, tudíž jeho klín zůstává zatím skryt. Na krátkou chvíli stihne Itachi i zalitovat, že v místnost není zrcadlo, ve kterém by se mohl pokochat Nejiho jistě skvostně vyšpuleným zadečkem. Myšlenku ale nestihne ani pořádně dokončit a jeho společník se opět narovná. Černovlasý ho zcela nepokrytě sjede pohledem od hlavy až k patě. Pleť bez poskvrnky jen potvrzuje Itachiho domněnku, že tenhle kluk si zákazníky vybírá. Jinak by se na něm určitě projevili známky poněkud tvrdších hrátek v nichž se návštěvníci těchto podniků často vyžívají. Štíhlé, nijak zvlášť osvalené tělo a průměrně velký penis rovněž nedělají z Nejiho tak výstavní kus, aby si tuhle práci zasloužil. Ovšem i tak musí Itachi uznat, že jako celek je to působivé.

Hnědovlásek si poposedne a napůl se položí na matraci. Nevystavuje se jako jiné děvky, ale vůbec se nestydí. Prostě jen sklouzne pravačkou do klína a téměř líně přejede po svém povadlém údu. Po chvíli neuspěchaného dráždění zavře oči, jakoby ani přítomnost druhého muže nevnímal a chtěl si jen udělat dobře. Itachi to tak ale nevidí, jeho to rozpaluje dostatečně i když si ho Neji nevšímá. Což yb nemělo, není to žádný puberťák. Ovšem abstinence a chování toho kluka, který jako by věděl, že nemá rád přehrávání, dělají své. Zajímalo by ho, jestli bude Neji sténat.

Nápovědy se mu dostane za okamžik, kdy se Neji převalí na záda a slyšitelně vydechne. Vlastně to ani není vzdychnutí, avšak i tak to donutí Itachiho uznat, že takhle to dál nepůjde. Rozepne si pásek vjede rukou pod látku svých kalhot a následně i spodního prádla. Nechce ještě přiznat svou porážku, ale potřebuje si ulevit.

Ležící chlapec si toho nejspíš nevšiml, dál se věnuje sám sobě. Levičkou přejíždí po své hrudi v táhlých kruzích, kdežto tempo jeho druhé ruky už povážlivě zrychlilo. Černovlasý se chvíli dívá i do Nejiho tváře, zpola zakryté prameny dlouhých vlasů, než se vrátí k jeho klínu. Kdyby se milovali, výraz který má Neji ve tváři by ho pravděpodobně dokázal vzrušit ještě víc. On se s ním ale plánuje pouze vyspat.

Zvuk přidušeného zasténání ho donutí podívat se mu do obličeje znovu. Hnědovlasý si kouše spodní ret, ale Itachi si je jistý, že slyšel správně. Navíc Nejiho levá ruka začne putovat směrem k jeho pozadí a to už Uchiha vstane. Jednak se to nedá vydržet a druhak chce tohle udělat sám a po svém. Rychle ze sebe shodí všechno oblečení od pasu dolů, s košilí se nijak nezdržuje. Vyhoupne se na postel za Nejim, který sice otevřel oči, ale se sebeuspokojováním nepřestal. Itachi si z nedalekého stolku vezme lubrikant a přesune se mezi Nejiho roztáhnuté nohy. Mohl by si ho sice vzít bez přípravy, ale dnes nemá náladu ani nervy dostávat se do něj půl hodiny. Vylije si na prsty nemalou dávku gelu začne s přípravou. Není přehnaně opatrný ani zbrklý, i když se mu trochu vzrušením klepou ruce. Nejiho ruka se bez zaváhání přesune a začne uspokojovat svého zákazníka, čímž donutí Itachiho si trochu pospíšit. Ani jeden z nich stále nevzdychá, avšak oba tuší, že se to brzy změní. Jde spíš o to, kdo začne dřív.

Černovlasý usoudí, že už to musí stačit, jinak zešílí z té stupňující se slasti, kterou mu způsobuje šikovná ruka v jeho klínu. Vytáhne prsty jež byli doposud v nitru mladíka pod ním a donutí ho stáhnout svou dlaň z Itachiho erekce. Tu pak potře zbytkem lubrikantu jež mu zůstal na prstech a přisune se blíž. Neji ustane ve své činnosti a nechá ho do sebe vstoupit. Nevypadá, že by ho to bolelo, proto se černovlasý začne pohybovat hned. Teď když ho obklopuje těsnost a horko mladého těla se lépe ovládá a sex si vychutnává. Přiráží v poměrně rytmickém tempu, ovšem pohyby záměrně prodlužuje až se mu několikrát omylem podaří z mladíka vystoupit.

Nijak se nesnaží měnit úhel přirážení, přesto se mu po pár minutách podaří najít Nejiho prostatu. Chlapec pod ním se prohne v zádech a nahlas zasténá. Natlačí se na Itachiho blíž, na což černovlasý zareaguje pokřiveným úsměvem a zastavení veškerého pohybu. Steny ho vždy vzrušovali, i když pocházeli od známosti na jednu noc. Maličko se posune, sotva o pár milimetrů, ale i tak malý pohyb donutí Nejiho znovu zasténat. Itachi se o jeho prostatu vydrží otírat dobrou minutu a přestane teprve v okamžiku, kdy už má Neji velké potíže stíhat mezi steny dýchat.

Pevně ho chytí za boky a bez milosti začne se pohybovat v daleko rychlejším tempu než předtím. I on se po chvíli přestane kontrolovat a přidá k Nejiho vzdechům ty své. Přírazy se brzy zkrátí intenzivní potřebou dosáhnout vyvrcholení, které také brzo u Itachiho následuje. Neji si musí dopomoci sám, jelikož jeho zákazník se z něj ihned svalí. Oba se hodnou chvíli vydýchávají s očima upřenýma do stropu. Poté co odezní rozkoš, musí Itachi ač nerad připustit, že mu tohle povyražení náladu vůbec nezlepšilo. Příjemné to jistě bylo, ale žádná zásadní změna se nekonala. Co by taky čekal.

Vstane, přičemž se málem potká se zemí, jak se mu podlamují nohy. Sex ho vždy příšerně vyčerpá, jediné štěstí že není ten dole. To by asi domů nedošel. Sebere oblečení válící se u nohou postele a odebere se do přilehlé koupelny. Trvá mu jen pár minut než ze sebe znovu udělá slušného člověka, který může vyjít ven na ulici. I za tak krátkou chvíli někdo stihl dát pokoj do původního stavu. I Neji už byl pryč. Nejspíš se dával dohromady a připravoval se na další práci.

Itachi se otočil na patě, opustil pokoj a posléze i budovu. Cestou domů znovu přemýšlel o jedničkách a nulách.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké tempo přidávání povídek vám vyhovuje nejvíce?

Klidně každý den.
3-4 povídky týdně.
1-2 povídky týdně.

Komentáře

1 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 11. ledna 2015 v 17:47 | Reagovat

Ze začátku jsem si říkala že ten dvacetikilometrový článek ani nepřečtu, ale klobouk dolů fakt krásné, stálo to za to :)

2 Myschelle Tategami Myschelle Tategami | E-mail | 11. ledna 2015 v 20:25 | Reagovat

*slintá už přes půl hodiny* To bylo... DOKONALÉ! Tak trochu mám pocit, že ti tady budu ještě nějakou dobu strašit ^.^

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 11. ledna 2015 v 22:48 | Reagovat

Dobré, bylo napsané opravdu zajímavě. Chladně, ale sexy. Trochu mě překvapil páring, ale vzhledem k dalším činnostem je  dobře vybraný. Budoucí svět je popsán dobře, tudíž se mi vůbec nelíbí :D, rozhodně bych tam nechtěla bydlet.
Nový design se mi líbí, ale měla bych malou výtku. V pozadí článku se ztrácejí písmenka. Hůř se to čte.

4 Seiya Kuroi Seiya Kuroi | Web | 13. ledna 2015 v 20:57 | Reagovat

[1]: Dvacetikilometrový? O.o Vždyť to má jen 4 stránky. A děkuji za pochvalu :)

[2]: Hlavně nezaplav klávesici. :D Já budu jen ráda. Děkuju moc.

[3]: Tak to splnilo účel. :-D A za tvoje komentáře tě asi budu imaginárně objímat.
Díky za poznámku, už by to mělo být lepší.

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 14. ledna 2015 v 10:32 | Reagovat

[4]:Až tak :3. Viditelnost je mnohem lepší, za to tě chválím, ale pravá stránka článku nemá okraj nebo jak bych to řekla. Písmenka jsou příliš natěsno s linií pozadí článku. Mám pocit, jakoby to bylo ustřihlé. Chtělo by to pár pixelů prostoru.

6 Seiya Kuroi Seiya Kuroi | Web | 14. ledna 2015 v 13:46 | Reagovat

[5]: Snažím se seč můžu, zatím se mi jen povedlo totálně rozjet celou stránku. To je tak, když nic neměřím a prostě přidávám číslíčka tuhle a támhle dokud se netrefím.

7 Kameko Kameko | 23. ledna 2015 v 23:16 | Reagovat

*zahanbená* Mnom...pokud se mi neroztecou oči tak to udělá nos...chybičky tam trošku jsou no, ale pár...já a já...hihi. Hezky psané, jen trochu hodně depresívní, už jen se podrezat...ne dělám si legraci, samozřejmě. Mimochodem hezké výročí. A piš dál ty proradna mrcho co přestala vydávat^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama